Kdo má peníze, má fotbal. Podle tabulek lze až do druhé ligy odhadnout, který region se rozvíjí, který skomírá. Jistě, i na jiných místech se rodí nebo vyrůstají talenty. Ale pokud jsou to opravdové talenty, určitě je někdo brzo přeplatí a přetáhne do ekonomicky silnějšího klubu. To už přece připomíná i další oblasti našeho života, než jenom fotbal.

Kopaná na čelné úrovni už zdaleka nežije z diváků. Žije z televizních práv, z reklamy, z nákupu a prodeje hráčů a čert ví, z čeho všeho. To dost připomíná osud ekonomiky naší země. Ta už také dávno nežije z vlastní produkce, ale ze složitých vztahů globální ekonomiky. Částečně i tady platí, že čert ví, z čeho všeho.

Drobná korupce je ve fotbale běžná. Téměř nikoho už nepohoršuje. Nějak jsme pochopili, že rozhodčí už dávno nejsou amatéři, kteří si kazí neděli pobíháním po hřišti, ale že také musí živit rodinu. Jenom někdy pronikne na veřejnost větší aféra, ale těžko se rozmotává. Svědkové si nepamatují, své výpovědí mění a vůbec netuší, o co vlastně šlo. V konečné instanci takové podezření řeší orgán, který je sám na celé věci významně zainteresován.

Je-li pro slabé výsledky mužstva odvolán prvoligový trenér, jako zázrakem se objeví jako posila v jiném prvoligovém týmu. Velmi zřídkakdy se na takovém postu najde nějaké zcela nové jméno. Zahraniční trenéři? Nelze, nechápou přece specifika našeho fotbalu a nerozumí kolektivnímu nebo tradičnímu pojetí naší hry.