Připusťme, že dopis psala nějaká pomocná síla, která si zatím teprve doplňuje svou kvalifikaci. Koneckonců každému se někdy stane chyba, každý se může někdy splést. Přestože na úřadě, který řeší záležitosti občanů, by se to mělo stávat co nejméně. Jenomže dopis podepsala vedoucí a ty by už ve své funkci měla vědět, že kandidatura věd (CSc.) je součástí jména, ale uvádí se až za příjmením.

Televize a rozhlas uvádí akademické tituly téměř výhradně jen u lékařů. Ostatní akademické tituly potom tak výjimečně, že to spíše budí dojem ironické nadsázky. Zdá se, že lékař u těchto moderátorů zatím přece jen budí respekt. Jinak vzdělání patrně žádný velký význam nemá.

Málokdy se setkáte na úřadech, při běžném společenském styku nebo při jakémkoli pracovním jednání s oslovením pane doktore, paní doktorko. Výjimkou jsou opět zdravotnická zařízení, kde se pacient necítí pánem a kde má patrně pocit, že se musí zalíbit a zalichotit, protože je v příliš závislém postavení. V lékárnách už ovšem jenom distingovaní starší pánové oslovují prodavačku paní magistro. Ostatní už zřejmě netuší, že podmínkou pro práci v lékárně není postačující kvalifikace vyučené prodavačky, ale dosažení titulu magistry farmacie, případně doktorky přírodních věd.