Právě toto je důvodem, proč staří lidé rádi vzpomínají. V období, kdy ubývají síly a ztrácíme své blízké, naši sebeúctu a sebehodnocení udržují právě vzpomínky. To vše se musí odehrávat v interakci s druhými – ve vztahu. Právě naše okolí nám svým nasloucháním potvrzuje naši důstojnost, která je základem péče o člověka.

Nepochybuji, že velká část seniorů je díky cenové hladině (zejména nákladům na bydlení) a nízkým důchodům velmi vzdálená průměrným příjmům. Část z nich je bezpochyby odkázána na naší sociální pomoc včetně hospiců a obdobných zařízení.

Jenomže vedle těchto skupin je nejpočetnější skupina relativně mladých seniorů, kteří se čím dál více vymykají tradičnímu pojetí seniora jako roztomilé stařenky nebo stařečka, kteří žijí ve svém světě vzpomínek. Tito senioři žijí naší současností, ne minulostí. Zajímají se o naši současnost, zajímají se o politiku a mají své názory. Často se opírají o svou zkušenost, ale neuzavírají se do ní. Chtějí patřit do dnešní doby.