Na tomto pietním aktu jsem přednesl následující projev:

Vážení političtí vězni, vážené dámy, vážení pánové,

u hrobu každého, kdo zemřel nebo zahynul v produktivním věku, v plné životní síle, se často zamyslíme, co ho ještě mohlo v životě potkat, co mohl vykonat. Stojíme nad společným hrobem těch, kteří nejenom chtěli, ale hlavně mohli přinést ještě mnoho dobrého. Svým charakterem, svou odvahou mohli významně zasáhnout do osudů své vlasti. Mohli nám výrazně prospět. Jenomže neúprosná ruka politiky, ideologie a lidské nenávisti přerušila jejich úsilí. Ukončila jejich pouť za ideální vidinou společnosti spravedlnosti, práva, respektu. Společnosti, která místo nenávisti bude uplatňovat porozumění, toleranci.

Ne ideologický boj proti ideologii, ale snaha najít společná východiska. Schopnost respektovat druhého, respektovat jeho názory a postoje, ale hlavně respektovat jeho lidství, to je odkaz, který nám tito mrtví zanechali.