Inkluze, jak známo, vešla do praxe v září 2016 na základě novely školského zákona a od samého počátku vzbuzovala u učitelů i veřejnosti obavy a nedůvěru. Do běžné základní školy se zařadili žáci se speciálními potřebami a s nárokem na podpůrná opatření (ať už to jsou zvláštní metody vzdělávání a úlevy, kompenzační pomůcky, poradenské služby nebo asistenti pedagoga). Inkludované děti se potýkají se zdravotním postižením - zrakovým, sluchovým nebo tělesným, dále s kombinovanými poruchami, autizmem, vadami řeči nebo chování atd. Dále jde o děti s mentální retardací nebo jedince sociálně znevýhodněné. Jejich zařazení do tříd základní školy navrhne pedagogicko-psychologická poradna, poslední slovo ale mají vždy rodiče. Pro ty, obzvlášť maminky, má inkluze jakýsi psychologický efekt – dává jim zažít ten krásný pocit, že jejich dítě je zdravé. Na třídy a děti v nich má však inkluze zcela opačný, nezdravý vliv - o tom už není sporu.
Vezměte si příklad z praxe: pátá třída, běžné rozvrstvení žáků co do kázně i školních výsledků. Skupinu premiantů „ukousne“ přechod na víceleté gymnázium. Do toho přijdou dva inkludovaní žáčci – jeden s autizmem, druhý s poruchou chování. Potřebují asistenty, s nimi při hodině běžně nahlas hovoří, občas se nekontrolovaně proběhnou po třídě, tu a tam znenadání vykřiknou. Vyučování je narušeno, navíc se nebezpečně posouvá norma chování, klima ve třídách a mezilidské vztahy trpí. Děti dokáží být kruté, vycítí, když je někdo pomalejší a jiný, a umějí to dát hodně ostře najevo. Strach z toho, že inkluze může vést k patologickým jevům, jako je například šikana, se bohužel po roce ukazuje oprávněný. Ale šikana není zdaleka jediným problémem.
Situace začíná být velmi vážná. V Praze skokově narůstá poptávka škol po pomoci s řešením nekázně a špatných vztahů mezi dětmi ve třídách – tento trend vysledovala organizace, která se již 23 let zabývá primární prevencí a řešením patologických jevů ve školách - Život bez závislostí. V současnosti poskytuje certifikované služby 92 základním a středním školám v hl. m. Praze, kapacity jí teď sotva stačí k uspokojení všech žádostí ze strany ředitelů a rodičů. Pořádá přednášky, školení, semináře, výcviky, vydává příručky, lektoři si umí poradit i v krizových situacích. Podle odborníků není pochyb, že výskyt rizikového chování ve školách roste právě v souvislosti se zavedením inkluze. Ředitelka Života bez závislostí potvrzuje: „Inkluze rozjela nekázeň.“ Řešení musí být efektivní a rychlé. Rada hlavního města Prahy proto schválila můj návrh na kofinancování projektu „Podpora funkčních vztahů a udržování kázně v rámci bezpečného klimatu ve školách“. Jeho posláním je nabídnout školám odbornou pomoc s cílem vytvořit bezpečné klima a zlepšit vztahy mezi dětmi ve třídě, ale i mezi dětmi a pedagogy. Navazuje na projekt „Odborná asistence při řešení krizových situací v rámci výskytu sociálně-patologických jevů ve školství“ z Grantového programu hl. m. Prahy pro oblast primární prevence ve školách a školských zařízeních pro rok 2017. Inkluze v současné podobě je evidentně krokem zpět, co se snahy o kvalitní vzdělávání a školní výchovu dětí týče, negativně zasahuje do jejich psychického a sociálního vývoje. Vyvstává otázka, kolik ještě úsilí, peněz a také nervů bude stát hašení následků…
(převzato z Profilu)
Ing. Radek Lacko
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
