Já bych se teď chtěl vrátit trošku podrobněji k té hodně diskutované záležitosti, která se tohoto návrhu týká. A to je to nové oprávnění policie zadržet zbraň jako předběžné opatření.

Já bych nejdřív chtěl říct, že tu českou právní úpravu držení zbraně považuji za velmi dobrou. Za jednu z nejlepších, která v Evropě je. K regulaci práva držet zbraň můžete přistupovat dvěma různými způsoby. Buďto budete velmi přísní na samém počátku, kdy si budete klást velmi tvrdé nároky na to, komu zbraň svěříte, komu ne. Budete hromadně určovat a kategorizovat, které zbraně se držet smí, které nesmějí. Což je teď momentálně přístup, který je z hlediska Evropské unie převládající. To jsme viděli v těch návrzích, které sem k nám přišly, a které se koneckonců i teď projednávají.

A nebo máte ten druhý přístup, který je takový volnější, že zbraň svěříte každému, u kterého není negativní důvod, že by ji držet neměl. A o to přísnější potom jste na jeho kontrolu. Jinými slovy, máte tady právo držet zbraň, ale s tím souvisí i odpovědnost. A velká odpovědnost. A ta naše právní úprava jde spíše touto druhou cestou, kterou já považuji za správnou. A v jejím duchu jsou i navrženy změny, které jdou s touto novelou. Které ještě zintenzivňují proces kontroly držitele zbraně. A to v tom, že se tam zejména zavádí oprávnění lékaře informovat se u policie, jestli jeho pacient je držitelem zbraně.

Když se podíváte na problematiku těch, v uvozovkách, „šílených střelců“, tak první, kdo může indikovat, že se někomu zhoršuje zdravotní stav a že může být nebezpečný, je lékař. Zákonem dostává právo informovat se, jestli jeho pacient, u kterého třeba při pohovoru nabude nějakého podezření, že je mj. držitelem zbraně, že se mu nějak zmíní, tak má právo optat se policie, jestli je držitelem zbrojního průkazu. A pokud ano, tak tu policii informovat.

Zákonem dostává právo informovat se, jestli jeho pacient, u kterého třeba při pohovoru nabude nějakého podezření, že je mj. držitelem zbraně, že se mu nějak zmíní, tak má právo optat se policie, jestli je držitelem zbrojního průkazu. A pokud ano, tak tu policii informovat. Jak říkám, zákon mu dává právo, ale doufám, že mezi lékaři se to bude vnímat jako povinnost, kdykoli takové podezření lékař získá, aby se informoval a informoval potom policii.