Nevěděli nic, tak šli do české televize.

Kdysi, coby čerstvý absolvent Fakulty elektrotechnické ČVUT, jsem začal pracovat ve Fyzikálním ústavu tehdy ještě Československé akademie věd. Z té doby mně utkvěla v paměti posloupnost: když na to máš, jdi dělat vědu; když nemáš na to dělat vědu, jdi o ní učit; jestliže neumíš učit, jdi vědu řídit. Maně jsem si na to vzpomněl, když se v televizním studiu na Kavkách sešli profesorka Dvořáková a novináři pan Zvěřina a Honzejk. Hlavním tématem byla nepovedená digitalizace stavebního řízení a nový stavební zákon. Ti tři společnými ústy předvedli, že zjevně nevědí o této přece jen už technické, a ne zrovna jednoduché, materii zhola nic. Řazení tohoto hodně významného problému a selhání ministra Bartoše do kolonky běžných politických lapsů, mediálně nezvládnutých, vypadá hodně srandovně, pokud posluchač neví o mizérii českého stavebního práva a jeho dopadech na naše životy i ekonomiku.

Začátkem května jsem absolvoval celodenní školení na MMR, které je odborným garantem nového stavebního zákona a digitalizace. Z řady vystoupení i dotazů vyplývalo, že zákon není zralý na skokové uvedení do praxe. Ze strany přednášejících však padlo, že ministr Bartoš je odhodlán zákon od 1. července pustit do praxe i s tím, že se chyby budou průběžně opravovat a další funkce v softwaru průběžně dodělávat. V té době ještě nebyla certifikace orgány EU, nebyl testován software, neprobíhala školení pracovníků stavebních úřadů, leckde nebylo ani instalováno hardwarové vybavení. A to nemluvím o zjištění nejvyšších úředníků, že mnohé stavební úřady na malých obcích nemají datové schránky, či dokonce připojení k internetu. Zaznělo tam i to, že zákon byl původně koncipován pro jeden stavební úřad, kdežto po volbách se změnilo zadání na stávající rozsah místních stavebních úřadů, a to s sebou nese problémy. Zmíněny byly i chyby v zákonu, které budou vyžadovat novelu, ale na jejich možné zneužití nebudu upozorňovat.