Oslavy, výhružky a lži: čínští komunisté slaví 100 let svojí existence. Jsou na sebe pyšní. Stejně jako u jejich sovětských kolegů (a později nepřátel), jejich vlády jsou lemovány desítkami milionů mrtvých, stovkami milionů zničených lidí a rodin. Sotva kdo spočítá, jak gigantický lidský potenciál planety byl rudým terorem zmařen. A čínští komunisté na tom mají lví podíl.

Oslavy si soudruzi stříhli na Náměstí nebeského klidu, kde v červnu 89 zmasakrovali tisíce lidí. Pečlivě vybraných 70 tisíc šašků nadšeně aplaudovalo lžím, které jejich nejvyšší soudruh a Zemanův kamarád Si Ťin-pching ze svojí huby vypouštěl. Tak jsme se dověděli, že Tchaj-wan se musí vrátit do čínské svrchovanosti, musí najít cestu zpět. Spíš by měla Čína najít cestu ke kultivované svobodě a demokracii XXI. století. Hong-Kong musí dále fungovat v režimu "jedna země, dva systémy". Přijde mně to ve světle dění v této ještě nedávno svobodné enklávě stejné, jako když někdo nazve socialismus demokratickým, jako když Husák a jeho banda tady hovořili o demokracii.

Čínských komunistů je dnes více než 89 miliónů. Asi jim nevadí, že jejich předchůdci po převzetí moci popravili miliony vlastníků půdy, kterou rozdělili rolníkům, kterým ji však záhy sebrali a donutili je vytvořit komunity. Jenže ouha, místo potravin stavěli pece na produkci oceli. Výsledkem byl katastrofální hladomor. Říkali tomu Veliký skok, ale už zapomněli říci, do čeho že chtěli skočit. Celé vesnice vymřely hladem. Odhady se pohybují mezi 20-55 miliony.