Zuří a vyhrožují: čínští komunisté se zalykají vzteky nad návštěvou Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu. Předseda senátu z malé středoevropské země se totiž nevědomky trefil do velké čínské nepohody. Sen o výhodách totalitně řízené společnosti se poslední dobou rozplývá, se stále narůstající dynamikou, jak pára nad hrncem. Čínský komunistický sen o prosperující totalitě s tržní ekonomikou se zadírá. Doby dvouciferného meziročního nárůstu ( třeba i 16%) jsou tytam a už se nikdy nevrátí. Cílování růstu na dvouciferný výsledek už patří do říše snů, nikoli do Říše středu. Opak by totiž podle řady studií a dat, mířících až 200 roků zpátky, byl zázrakem. Navíc se některé čínské manýry začínají zahraničním investorům a obchodníkům zajídat. Ať už jde o vynucování si politického pochlebování, agresivní zahraniční politiku, omezování nakládání s výnosy investorů, kradení know how, neexistující standardní právní systém, či značné kulturní odlišnosti a další. Obdivovaná expanze Číny poslední cca dvě až tři dekády byla postavena na dluzích. A po covidu, jehož rodný list mohou čínští komunisté vystavit v provincii Wu han, předchozí písek v kolech rudé mašiny jen vytáhlo na světlo.

A proč zuří kvůli, jak vykřikují, bezvýznamnému oportunistovi? Svět si totiž po kauze čínský covid začal více všímat nejen rostoucí agresivity Číny, ale i skutečnosti, že Číňané na Tchaj-wanu mohou žít a tvořit ve svobodné společnosti, že umějí žít ve svobodě, že umějí fungovat ve standardním právním prostředí a nepožadují od nikoho nic, co by nebylo obvyklé v rozvinutých zemích. A můžeme snít o tom, kam by demokratická kontinentální Čína posunula svět? V realitě dneška je čím dál větším černým pasažérem světové civilizace, stejně jako stále hysteričtější Putinův režim v Rusku.