Zahradil není sám: tak si občas říkám, co by asi s českým národem udělal pravdivý výklad historie? Samozřejmě při vědomí toho, že i historikové občas nemají jednotný názor na interpretaci některých klíčových momentů minulosti. No, asi by se velká část populace nestačila divit a je otázkou, co by potom udělala? Trošičku, ale opravdu jen trošičku, nás do jednoho citlivého bodu - roku 1918 vrátily spory o mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Vehementního odpůrce sloupu, europoslance Jana Zahradila, akce sochaře Váni a spol. nenechává klidným ani 23. srpna. V den svěcení nového sloupu 15. srpna přivedl na náměstí nepočetný hlouček odpůrců. Když už se ve školách výuce historie nevěnuje příliš mnoho času a pozornosti, měla by alespoň část bílých míst vykrýt církev, zejména katolická. Právě křesťanství utvářelo naši historii více, než cokoli jiného. Ze školy (já ještě z té předlistopadové) máme v sobě "pravdy", o kterých se nediskutuje. Jenže s těmi "pravdami" dopadnete asi jako drtivá většina lidí, kteří po shlédnutí veleúspěšného Formanova filmu Amadeus věří, že Sallieri zabil Mozarta.

Analogii k Amadeovi u českých dějin nejlépe vystihuje skutečná historka, kdy profesor historie při setkání Aloisi Jiráskovi vyčetl, že není ve svých pracích přesný. A co odpověděl Jirásek? "Pane profesore, pochopte, že nejsem historik, ale spisovatel."