Ruská válka na Ukrajině ovlivňuje celou Evropu, a to je teprve začátek. Hlavní město Ukrajiny Kyjev se uvolnilo z nejhoršího sevření, ale válka zdaleka nekončí. Světem o víkendu otřásly záběry z osvobozené Buči. Masakr postavil před některé vlády etické dilema, jakému možná nečelily od druhé světové války.

Z velkých se v tom plácá nejvíce Německo. Sice se zpožděním, ale přece jen, o víkendu začala německá média hledat původce domácích problémů, zejména energetických. Nevím, zda poprvé, ale o to razantněji, prstem ukazují na ještě nedávnou ikonu jejich politiky - Angelu Merkelovou. Dokonce padla slova v souvislosti s jejím vládnutím o "ztracených letech". V reakci na Buči Zelenskyj "pozval" Merkelovou a Sarkozyho, aby se přišli podívat na důsledky své politiky. I oni totiž odmítli přijetí Ukrajiny do NATO. Francouzský exprezident výzvě určitě nehoví, protože do září sedí v domácím vězení za čachry ve volební kampani a pochybuji, že vyslyší volání Merkelová. Sice odsoudila ruskou invazi, ale jinak zarytě mlčí. Co také má říkat? Zřejmě setrvá ve svém předsevzetí, že bude spát a hodně číst, jak se nechala slyšet ke konci své politické mise.

Podle skoro jistých výsledků Maďaři naletěli Orbánovi na slib míru, který jim zajistí jenom on. Kocovina za čtyři roky, pokud ne dříve, je jistá. Podle průzkumů by si měl Macron udržet svoje křeslo, ale úplně jisté to nemá. Poslední dny jeho preference klesají. Stále volá Putinovi v bláhové naději, že tento válečný zločinec mu podá byť jen prst v podobě propuštění civilistů ze zničeného Mariupolu. Nepodá, jakýkoli z protikandidátů je pro něj výhodnější. Francouzská politika ve vyhrocených dobách má opakující tendenci patolízalství snad už geneticky předurčenou.