Jestli jste si mysleli, že už nemůže být hůř, přesvědčím vás o opaku: pro dvě nejsilnější české opoziční strany je nedostižným vzorem maďarský premiér Viktor Orbán. Předmětem jejich obdivu je kverulování v Bruselu a jeho jasné vítězství nad spojenou opozicí v posledních parlamentních volbách.  Pohled na stav maďarské erární kasy nám vlévá do žil optimismus, že přece jen nejhorší v Evropě ještě nejsme. Nedávno se Maďaři dopočítali nákladů na obsluhu dluhu za I. - III. kvartál loňského roku. Ty dosáhly v přepočtu výše 160 miliard korun, což je dvojnásobek, než za stejné období v roce 2021. Maďarsko se svými výdaji na splátky státního dluhu 4.3% HDP dokonce trumflo notorického dlužníka Itálii, která nyní platí 3.8% hodnoty jejich HDP (Česko přes náš neklid je ve stejné položce na 1.3% HDP, což by notorický sociál Špidla asi okomentoval s tím, že zdroje přece jsou). Je jasné, že Maďarsko je ve výdajích na obsluhu státního dluhu nejhorší v EU.

Za rok 2023 měli v Maďarsku průměrnou inflaci 18%. Retailové dluhopisy, které emitovali na krytí státních deficitů, mají vázané na inflaci. Teprve tento týden některé ekonomické deníky uvedly, že vydali dluhopisy v amerických dolarech. Proč ne rovnou rublech by snad uměl vysvětlit jen většinou národa milovaný Viktor Orbán. Jenže ten asi má nedostatek času, protože dumá, jak vydíráním EU z její společné kasy vyrazit zadržovaných 500 miliard korun. Prvních 245 miliard už vyrazil. Sice se všichni svorně dušují, že to bylo v rámci pokroku s nápravou práva v zemi, ale jako náhodou se to událo v době, kdy Orbán odešel z hlasování o zahájení přístupových rozhovorů s Ukrajinou. Opravdu divná náhoda. Orbán každou chvíli prohlubuje nejen přátelství s Putinovým Ruskem, ale také sekeru ve státní kase.

Úvodní citát v tomto statusu vychází z věty v nějakém filmu, kde doktor před branou ústavu "vítá" alkoholiky, kteří nastupují na odvykací kůru. Obdobnou odvykací kůru by potřebovalo i celé Česko.