Pořad a sebereflexe jedna radost: po dlouhé době jsem vydržel sledovat politickou debatu - debatu kandidátů na prezidenta. Některé části scénáře debaty považuji za trapné. Zejména rozdělení uchazečů na ty, kdo mají šanci vyhrát a na ty, kdo nemají šanci (podle výzkumu veřejného mínění). Jsem rád, že někteří to okamžitě odmítli. Jestli tohle někdo nepovažuje za manipulaci, tak já ano.

Vůbec letošní kampaň se nese ve stínu "průzkumů". Dokonce velká část voličů už ani nepřemýšlí, co kandidát říká, jakou má minulost, co od něho čekat, ale jaké preference mu přisuzují agentury.

Losování obálek  s "hlubokomyslnými" otázkami známých osobností považuji za dětské až infantilní, za zbytečné považuji dotazy, koho uchazeči volili. V USA platí, že gentleman se neptá druhého (nebo druhé) na dvě věci: 1. Koho volil? 2. Kolik má na účtu dolarů? Zrovna tohle bych předpokládal, že dlouholetý zpravodaj v USA Martin Řezníček během svojí zámořské mise někde zaslechl.