Odpudivá tečka za metálováním: každé dno lze ještě prohloubit. To dokázal při páteční předávačce prezident Zeman. Ponechám stranou, že zase vyznamenával svoje známé a kamarády. Aby to tolik neřvalo, vyfutroval to skutečnými hrdiny a osobnostmi, kteří s partou ve Vladislavském sále měli velmi málo společného. Ale u jednoho pátečního příběhu bych se přece jen zastavil. Oceněn byl generálmajor Josef Vladimír Mašín, hrdina odbojové skupiny Tři králové. To se mělo stát už dávno. Ale za mimořádné chucpe považuji Zemanovo extempore k jeho dvěma synům, kteří bojovali proti komunistickému režimu, jehož byl Zeman také nějaký čas příznivcem. Oba považuje za vrahy, a proto měl potřebu zdůraznit, proč jim vyznamenání nedal.
Příběh bratří Mašínů rozděluje lidi již dlouho a bude je rozdělovat do té doby, než česká společnost dá svobodu v žebříčku hodnot tam, kam v demokracii patří - na 1. místo. Že tomu tak v historii samostatného Československa a České republiky nikdy nebylo, dokládá jedno státní fiasko za druhým - bez odporu obsazení pohraničí v roce 1938, okupace země Německem 1939 (bez odporu), komunistický puč v roce 1948 (bez odporu), sovětská okupace 1968 (bez odporu) a dnešní podpora Putinova režimu zatím rovněž spíš za přihlížení mlčící většiny. A že jsme si v divokém XX. století nevykoledovali nálepku kolaborantů se zlem vděčíme právě takovým hrdinům, jako byli odbojáři proti nacistům, vojáci v zahraničních armádách, později bratří Mašínové, převaděči uprchlíků v pohraničních horách, Palachové a Zajícové, odpůrci režimu v době normalizace, katolická církev. Prostě menší tisíce lidí stojící mimo systém.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV