Po mnoha letech budou letošní Velikonoce hodně jiné. Důvodem je blízkost války. Ne, že by na Zemi byla válka něčím výjimečným, ale ta na Ukrajině je svým rozměrem a blízkostí něčím, co jsme považovali ve XXI. století v Evropě za nemožné. A když je zlo a smrt tak nablízku, je načase přemýšlet o věcech, kterými žili naši předkové. Asi vás napadne, proč Bůh zlo dovolí? Odpověď bychom mohli hledat v jeho polemické rozmluvě s Abrahámem. Její závěr lze vyložit tak, že Bůh říká Abrahámovi: Nesmiřujte se s nespravedlností, i kdyby se děla v mém jménu. Tím nám Bůh nabízí cestu k řešení pro Ukrajinu. On to za nás nevyřeší, nabízí cestu a volá nás vydat se po ní. Je to cesta nesmíření se s tamní situací. Bůh nestvořil ideální svět. On vytyčil cestu a říká - pojďte se mnou tu cestu tvořit, rozvíjet a chránit.

Když se ve vztahu k utrpení Ukrajinců dostaneme do stavu, že se s tím odmítneme smířit, začneme to nesmíření prokládat činy. Každá pomoc se počítá, každý může pomoci měrou, na kterou je schopen dosáhnout. Počítá se i "pouhá" tolerance nepříznivých dopadů, které i nám válka přináší. Když pomáháme, zároveň říkáme, že se se zlem nesmiřujeme. Tady hledejme i vysvětlení, proč populističtí politici hledají podporu a podněcují nenávist u těch, kdo nepomáhají. Dobře vědí, že kdo pomáhá, podporovat smířené populisty nebude.

Zapomeňme na iluzi, že můžeme zpívat, když domovy jiných tonou ve zkáze. A budeme-li přesto zpívat, v budoucnu i naše domovy budou tonout ve zkáze. Zlo jako voda nateče tam, kde nenarazí na obrannou, pevnou a neprodyšnou hráz. Mnohokrát jsme na vlastní kůži tuhle zkušenost učinili, a mnohokrát jsme na ni zapomněli. Je hrubou chybou myslet si, že se nás zlo v Číně, Severní Koreji, Íránu, Rusku... netýká, protože je daleko. Týká, v propojeném světě se nás všechno týká a Ukrajina je toho důkazem.