Letos v říjnu se botoxový car Putin dožije sedmdesátky. Přes mírný optimismus v polovině končícího týdne se zdá, že jeho zlá hra s Ukrajinou nekončí. Na linii mezi Ukrajinou a separatistickými územími Donbasu a Luhaňsku se opět střílí. Vše směřuje k provokaci Ruska, aby mělo záminku minimálně tato území obsadit. Moskevský exsoudruh vidí, jak mu s postupujícím časem protéká Ukrajina mezi prsty.

Ač se o tom příliš nemluví, s každý dnem, týdnem, měsícem či rokem po Majdanu se vytvářejí stále větší propojení s demokratickým světem. A to přestože si Ukrajina vůbec ekonomicky nevede dobře, a k tomu musí vydávat velké sumy na armádu a bezpečnost. Putinovi údajně vadí síla NATO. Jenže ta narůstá tím, jak další a další země od rozpadu Sovětského svazu hledají zajištění své bezpečnosti u nejmodernější armády světa - USA.

Dnes už ani relativně bohaté země si nemohou dovolit špičkové vojenské technologie nakoupit, natož je vyvíjet. Na to mají bohužel už pouze supervelmoci. Asi namítnete, a co Severní Korea? Máte pravdu, ale to se děje za cenu toho, že lidé žijí v bezprecedentním otroctví.