Děkuji za slovo, pane místopředsedo.

Dámy a pánové, pane premiére, když jsem požadoval samostatný bod, tak celkem se naplnily moje obavy, že teďka to, co uslyšíte, nebude asi až tolik kompatibilní s předchozí diskusí. Já jsem tady avizoval, že chci upozornit na jednu specifickou skupinu a přesvědčit vás nebo poprosit vás o nějakou velkorysost a vstřícnost v této záležitosti, a dokonce v tom budu navrhovat jakési usnesení Sněmovny.

Dramatické mocenské zvraty v řadě arabských zemí plodí zlo, které nemá od druhé světové války obdoby. Asi se mnou budete souhlasit, že symbolem a vykonavatelem tohoto zla je tzv. Islámský stát ISIS. Jeho psychopatičtí stoupenci vraždí své oběti přímo před televizními kamerami, což je fenomén, s kterým se civilizovaný svět již dlouho nesetkal. Na útěku jsou miliony lidí, kteří přežívají v nuzných podmínkách uprchlických táborů.

Naše republika se účastní humanitární pomoci. Myslím, že sto milionů dává na pomoc na místě a vláda v lednu rozhodla o přijetí patnácti vážně zraněných dětí, které by podle tvrzení pracovníků Ministerstva vnitra bez odborné lékařské pomoci dříve či později zemřely, a jejich rodin na našem území.

Domnívám se - byť za to nebudu populární - že v našich možnostech je udělat podstatně více. Minulé vlády pomáhaly efektivně bez veřejného halasu přijímat uprchlíky ze Srbska, Barmy, Kosova atd. A kdo o tom věděl? Zato dnes je ze všeho problém, xenofobové a populisté mají žně. Právě tato skupina xenofobů a populistů v naší společnosti možná potřebuje pomoc stejně naléhavě, byť jiného typu, jako uprchlíci ze Sýrie a Iráku, i když jim nejde o život.