Laudát (TOP 09): Islámský stát je zlo, které nemá od druhé světové války obdoby

Děkuji za slovo, pane místopředsedo.

Dámy a pánové, pane premiére, když jsem požadoval samostatný bod, tak celkem se naplnily moje obavy, že teďka to, co uslyšíte, nebude asi až tolik kompatibilní s předchozí diskusí. Já jsem tady avizoval, že chci upozornit na jednu specifickou skupinu a přesvědčit vás nebo poprosit vás o nějakou velkorysost a vstřícnost v této záležitosti, a dokonce v tom budu navrhovat jakési usnesení Sněmovny.

Dramatické mocenské zvraty v řadě arabských zemí plodí zlo, které nemá od druhé světové války obdoby. Asi se mnou budete souhlasit, že symbolem a vykonavatelem tohoto zla je tzv. Islámský stát ISIS. Jeho psychopatičtí stoupenci vraždí své oběti přímo před televizními kamerami, což je fenomén, s kterým se civilizovaný svět již dlouho nesetkal. Na útěku jsou miliony lidí, kteří přežívají v nuzných podmínkách uprchlických táborů.

Naše republika se účastní humanitární pomoci. Myslím, že sto milionů dává na pomoc na místě a vláda v lednu rozhodla o přijetí patnácti vážně zraněných dětí, které by podle tvrzení pracovníků Ministerstva vnitra bez odborné lékařské pomoci dříve či později zemřely, a jejich rodin na našem území.

Domnívám se - byť za to nebudu populární - že v našich možnostech je udělat podstatně více. Minulé vlády pomáhaly efektivně bez veřejného halasu přijímat uprchlíky ze Srbska, Barmy, Kosova atd. A kdo o tom věděl? Zato dnes je ze všeho problém, xenofobové a populisté mají žně. Právě tato skupina xenofobů a populistů v naší společnosti možná potřebuje pomoc stejně naléhavě, byť jiného typu, jako uprchlíci ze Sýrie a Iráku, i když jim nejde o život.

Pro nejvyšší míru pomoci, za kterou považuji přijetí osob a jejich integraci na našem území, integraci v naší společnosti, takže pro nejvyšší míru pomoci považuji za nutné zodpovězení dvou zásadních otázek.

Za prvé, která část uprchlíků je z hlediska aktuální situace a vlastní budoucnosti na tom nejhůře.

Za druhé, u kterých imigrantů je největší pravděpodobnost, že se úspěšně budou integrovat do naší společnosti, včetně svých potomků.

K odpovědi na první otázku si dovolím malý exkurs do dávné i nedávné minulosti, a možná v tom najdete i trošku jiný pohled než tady řekl pan premiér Sobotka.

Na území Sýrie a Iráku existuje křesťanská tradice již skoro dva tisíce let, tedy podstatně déle než v našich zemích. V průběhu staletí však z důvodu menší natality, časté perzekuce, vyhlazování a velké emigrace podíl křesťanů v obou zemích setrvale klesá. V poslední dekádě dramaticky rychle. Přitom například Sýrie byla ještě při dobytí islámem v sedmém století až do století třináctého převážně křesťanskou zemí. Ještě při sčítání v roce 1920 měla Sýrie z celkového počtu 2,5 mil. obyvatel 25 % křesťanů. Prosím, zapamatujte si číslo v roce 1920 2,5 mil. všech obyvatel.

Křesťané zde žijí, nebo řada z nich žila hlavně ve velkých městech, Damašku, Aleppu a Homsu. Většinou se jedná o střední a vyšší společenskou třídu se středním a vysokoškolským vzděláním, včetně prestižních západních univerzit. Velmi dobré vztahy má tato komunita s Libanonem. Pro islamisty jsou "vděčným" terčem kvůli svému majetku i skutečnosti, že se neorganizují do ozbrojených milic. Dnes je jich velká část na útěku v uprchlických táborech, pokud běsnění fanatiků vůbec přežili.

Nejvíce obyvatel měla Sýrie v roce 2010, cca 22 mil. lidí. Od té doby dochází k velkému úbytku populace, takže dnes je uváděno asi 18 mil. Křesťanů je z tohoto množství asi 10 %. Jiné statistiky uvádějí podíl rozpětí 6,5 až 14 %.

Všimněte si čísla, jaká je tam dynamika růstu populace a vytlačování jisté skupiny nábožensky orientovaných lidí mezi rokem 1920 a 2010.

Irák - v roce 1960 se dostala k moci strana BAAS a Irák už nesměl zveřejňovat oficiální statistiky. V roce 1987 bylo odhadováno celkem 16,3 mil. obyvatel a z nich asi /právě ten hrubý odhad/ 8 % křesťanů, to je 1,4 mil. V roce 2004 bylo z celkových 24 mil. populace asi 1,8 mil. křesťanů, to je 7,4 %.

O dění na území však nejvýstižněji vypovídají následující data. Po roce 2004 klesl počet křesťanů na 1,5 mil., 5 %, v roce 2014 byl z celkového počtu 36 mil. obyvatel Iráku křesťanů už jen asi 350 tis. až 450 tis.

Dnes World Fact Book uvádí již jen asi 0,8 %, což jsou zřejmě ti, kterým se nepodařilo utéci, nebo ti, co utekli na sever do Erbilu.

Před konfliktem většina křesťanů opět žila převážně ve velkých městech Baghdád, Kirkúk, Erbil a Mosul. V dřívějších letech bylo jejich postavení ve společnosti podobné jako v Sýrii. Nezaujímali sice vládní či vysoké úřednické posty /myslím, že Tárik Azíz byl velká výjimka, a jediná výjimka/, ale bývali jako poradci pro odborné oblasti typicky průmyslových firem v turistickém ruchu, pohostinství a svobodných povoláních.

Zásadní je, že i při menšinovém zastoupení v populaci 20 % všech učitelů v Iráku ve školách a na univerzitách tvořili křesťané.

Z několika statistických dat a historického kontextu je jasné, že v nejhorší existenční beznaději a se špatným výhledem do budoucna se ocitli křesťanští běženci v Sýrii a Iráku. I při potenciálně optimistické stabilizaci politických poměrů v těchto zemích je pramalá naděje, že zde křesťané budou moci plnohodnotně žít a zachovávat si svoji víru.

Abyste si udělali představu o hrůznosti humanitární krize, řeknu zde ještě jedno číslo. Podle Organizace spojených národů pro uprchlíky je mezi uprchlíky 40 % dětí mladších 11 let, tedy jinými slovy, rodiče se snaží zachránit svoje děti. Někteří ani nejsou v uprchlických táborech, protože se bojí muslimů, kteří tyto tábory ovládají.

Prchají proto před násilím od vesnice k vesnici.

V případě druhé otázky zdůrazňuji, že při nabídce pobytu a občanství na našem území je třeba pečlivě zvážit i problém úspěšné integrace do naší společnosti. Již dnes víme, že v naší zemi velmi úspěšně například v oblasti kultury a zdravotnictví pracuje řada občanů ze Sýrie či Iráku bez toho, abychom si uvědomovali jejich původ. Sdílení hodnot našeho civilizačního okruhu je pro ně samozřejmostí. Česká republika má na Ministerstvu vnitra kvalitní odborníky, kteří zvládli i předchozí integraci imigrantů do České republiky a jsou připraveni na pokyn vlády zvládnout i tuto práci. Není mně známo, že by právě lidé z oblasti Sýrie a Iráku byli nějakou problémovou skupinou. Naopak. Bojíme-li se násilí, které se poslední roky zaštiťuje islámskou vírou, není lepší obranou, než přijmout na své území jejich oběti?

Křesťané na Blízkém východě již dlouhá staletí zažívají netolerantnost, násilí a pogromy. Jen blázen si může myslet, že nejen uprchlíci, ale i jejich děti a děti jejich dětí budou v naší zemi páchat násilí ve jménu jakéhokoliv náboženství. Naopak, řada z nich se již dlouhou dobu integrovala v jiných rozvinutých zemích po celém světě. Vynikají mimořádnou schopností přizpůsobivosti, tolerance a nadhledu. Proč by se neměli integrovat v naší celkem tolerantní společnosti?

Z pohledu naší společnosti chci osobně ručit za to, že tito lidé budou pro naši zemi přínosem, nikoliv zátěží, a to i z pohledu ekonomického, kulturního a intelektuálního. Pokud bych to vzal zcela pragmaticky očima ekonomické aritmetiky, přínos přijetí potenciálních žadatelů by násobně převýšil náklady státu na jejich integraci. Zásadně odmítám tvrzení populistů, že se neumíme postarat o své chudé a chceme si ještě přibírat cizí. Syrští a iráčtí křesťané by během krátké doby jistě patřili ke skupině obyvatel, která vytváří sociální potenciál, nikoliv spotřebovává, potenciál, ze kterého pomáháme potřebným.

Docela by mě zajímaly statistiky ekonomické situace imigrantů v České republice. Bohužel, agentury dělají průzkumy na kdeco, na kdejaký nesmysl, ale na nějaký takovýto průzkum jsem nenarazil, i když jsem hledal.

V našich sociálních ghetech však imigranty nevidím. Právě naopak. A v případě přijetí části těchto lidí snad by konečně mohly některé naše církve včetně té největší svojí spoluprací se státem ukázat základní smysl svého konání srozumitelně pro širší veřejnost.

Česká republika má plné a nezadatelné právo rozhodovat o tom, koho na své území přijme. V žádném případě by neměla přistupovat na jakoukoliv politiku povinných kvót. To by pro naši stále ještě nezralou demokracii mohlo být velmi nebezpečné a bylo by zdrojem velkých problémů. Jsem si ale jist, že naše mezinárodní prestiž by vzrostla, pokud si vybereme formu pomoci. V podtextu nemusíme nikomu říkat, že na tom ještě vyděláme. Podobnou politiku dělá již delší dobu sousední Německo a zřejmě i proto je Mekkou syrských a iráckých křesťanů.

Naše země má ekonomické kapacity na přijetí určitého počtu imigrantů. Naše země má odborné a organizační zázemí na integraci imigrantů. Naše většinová společnost je tolerantní ke všem, kteří se integrují, uživí se vlastní prací a sdílejí naše hodnotové principy. Záleží tedy na dobré vůli a akceschopnosti vlády České republiky.

Dovoluji si předložit návrh usnesení, které může projít jistou modifikací, ale v žádném případě nebudu souhlasit, pokud se z něj ztratí základní poselství a mandát pro vládu. Tím usnesením nechci nařizovat, spíš pokorně poprosit. Budu hrdý na tuto Sněmovnu, pokud usnesení podpoříte napříč politickými stranami. Vláda by tím měla silný mandát a volné ruce jednat, aby se nedočkala podivných xenofobních výjevů, jaké byly, když rozhodla o přijetí 15 syrských dětí, kterým hrozí smrt a jejich rodičů.

To usnesení by znělo:

Bod číslo 1. Poslanecká sněmovna oceňuje vládu za přijetí postižených dětí a jejich rodin a humanitární pomoc v oblastech válečného konfliktu.

2. Poslanecká sněmovna konstatuje, že syrští a iráčtí křesťané a jezidi jsou nejvíce ohroženou skupinou obyvatel v současném válečném konfliktu na území Sýrie a Iráku.

3. Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby umožnila vstup na území České republiky žadatelům, kteří jsou nejvíce ohroženou skupinou obyvatel v místě konfliktu a splní všechny požadavky na případnou úspěšnou integraci do naší společnosti. Zvláštní zřetel by měl být brán na slučování rozdělených rodin.

Dámy a pánové, byla tady již zmíněna návštěva petičního výboru v azylovém táboře v Kostelci nad Orlicí. Bohužel v mezidobí od té doby nejvíce v dané problematice vystupují zástupci politických stran, z nichž nikdo tam nebyl. Zahraniční výbor uspořádal uzavřené jednání k problematice imigrace, k problematice Ukrajiny. Jako poslanec jsem tam byl vpuštěn. Byla mi umožněna účast, kde jsem .......... (není rozumět), ale bohužel domnívám se, že gró velice citlivých informací se může odehrávat pouze v komisích Poslanecké sněmovny, v uzavřených nebo neveřejných výborech. Já se domnívám, že vám tam pracovníci, odborní pracovníci Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničí zodpoví řadu věcí, které vám tady nemůže zodpovědět pan premiér, nemůže vám je tady zodpovědět pan ministr vnitra. Nejenom z toho, že se jedná o bezpečnostní záležitosti, že se tam můžete od nich dozvědět i velice zajímavé informace například z toho, jak se různí uprchlíci různých národností chovají v uprchlických táborech, o jaké jde lidi, kteří lidé mají problém a jsou problémoví z důvodů toho, že v jejich zemích se holduje alkoholismu. Mohli byste se dovědět další a další věci. A to skutečně si myslím, že patří na výbory a na základě jich bych doporučoval vyvíjet tlak. Samozřejmě my budeme podporovat kroky vlády, které povedou k větší vnitřní bezpečnosti České republiky. Ukázalo se, že sice můžeme kupovat super drahé skenery na letiště, ale existuje tam díra a během krátké doby se pokusím s panem ministrem dopravy, abychom vám tady dali, a tady zcela výjimečně v režimu § 90 projednali jistou novelu zákona. Doufám, že to předloží někdo z koalice, aby to nebylo bráno nějakým politickým způsobem a pro...... (nebylo rozumět) tady něco, co povede ke zvýšení bezpečnosti. Má to řadu konsekvencí. Dovolím si upozornit, že jestliže bude investováno do bezpečnostních opatření, například na letišti v Ruzyni, tak je třeba také investovat i do dalšího letiště. Máme myslím čtyři mezinárodní. Pokud by byly přeneseny na zodpovědnost zaopatření na bedra tamějších majitelů či provozovatelů, pro některé to může být konečná. Takže ono to má celou obrovskou řadu konsekvencí. Vláda by měla být velkorysá, protože skutečně jde o naši bezpečnost, ale domnívám se, že je potřeba v tomto postupovat parciálně, kvalifikovaně, se znalostí dat. Takže prosím, jsem ochoten přistoupit na jakoukoliv modifikaci. Nevím, jestli dneska ten bod doprojednáme, když v 19 hodin je pevně zařazený bod Vrbětice, a pokud bude předložen a někdo navrhne dílčí modifikaci mého usnesení, doplnění, rozšíření, nemám žádný problém. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)