KAUZA CALLAIS

Po ekonomické krizi evropských zemí přichází krize imigrační. S problémy se vedle Itálie, Řecka a Německa potýká i Francie. Právě ta je jednou ze žádaných cílových destinací běženců. Výjimkou jsou ale tisíce uprchlíků, kteří se u města Callais zoufale snaží dostat do Velké Británie. Pro ty je Francie zemí tranzitní.

Francouzi vyzkoušeli všechno, co nabízí selský rozum pro řešení na místě. V první fázi vybudovali hangáry pro nouzové ubytování. Poté, co se situace zcela vymkla kontrole, nechali stavby strhnout. Běženců neubývalo, naopak. Proto situaci začali alespoň mírnit různé nevládní organizace a jedinci z okolí. Nicméně fatální problémy nejen mezi uprchlíky a Francouzi, ale i mezi etniky a skupinami imigrantů navzájem, nemohl stát nechat bez povšimnutí. Proto opětovně rozhodl o vybudování tábora. Politici a úředníci si však s problémem Callais příliš rady nevědí. Zoufalí lidé se opakovaně pokoušejí dostat na Britské ostrovy.

Pravděpodobnost zdařilého pokusu je 10%. Ale příklad jejich úspěšných sousedů je vede k neustálému opakování. Aktuálně u Callais táboří podle odhadů cca 1 400 běženců. Skutečné číslo však nikdo nezná.

SÁZKA NA LEVNOU PRACOVNÍ SÍLU

Od padesátých let minulého století potřebovala Francie velkou zásobu levné pracovní síly. S ohledem na koloniální minulost se přímo nabízeli dělníci z bývalých kolonií, zejména z Alžíru. Generace přistěhovalců pracovala, neorganizovala se, vychovávala první generaci nových Francouzů. Téměř nikdo neřešil víru.