Vážený pane místopředsedo, vážení páni senátoři, vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové,

o čem tedy dneska debatujeme, když je asi znám výsledek? Není to jenom prázdné řečnické cvičení? Domnívám se, že není.

Já jsem si důkladně pročítal žalobu a našel jsem tam bod, který se velmi, velmi dotýká i toho, co řešíme my zde v Poslanecké sněmovně. Je to bod E, který řeší kauzu novičok. Já teď budu trošku číst, abychom měli ten kontext a projdeme si takovou časovou linku a dojdeme až do momentu, který začíná být velice zajímavý. Po předchozím útoku nervově paralytickým jedem s označením A-234, který patří do skupiny typů takzvaně novičoků vyvinutých v někdejším Svazu sovětských socialistických republik, na bývalého agenta vojenské zpravodajské služby Ruské federace Sergeje Skripala ze dne 4. března 2018, který byl spáchán ve města Salisbury, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, označila za jeho strůjce předsedkyně vlády Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Theresa May dne 12. března 2018 s nejvyšší pravděpodobností Ruskou federaci, přičemž posléze byla tato skutečnost potvrzena. Samozřejmě Rusko se tehdy snažilo na tuto situaci reagovat a 17. března 2018 se to snažila vyvrátit tisková mluvčí Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace tvrzením, podle kterého od 90. let 20. století Česká republika a některé další státy prováděly intenzivní výzkum látek ze skupiny novičoků. A teď to začíná být zajímavé, protože se do této kauzy dostává Česká republika. Okamžitě ministr zahraničí, tehdy Stropnický za ANO, vydává negativní stanovisko, kde se k tomu ohrazuje. Záhy nato vystupuje Karla Šlechtová, která jaksi mluví o našich mezinárodních závazcích. Opět se striktně ohrazuje a Ruská federace toto tvrzení opakuje 21. března sdělením Ministerstva zahraničních věcí, kde zase znovu říká, že považuje Českou republiku za zemi, které prováděly vývoj látek ze skupiny novičoků. 26. března premiér Andrej Babiš oznámil záměr vlády připojit se k vyhošťovací operaci a následně byl vyhoštěn, tuším jeden, možná až tři příslušníci ruské mise Ruské federace v České republice.

Pokračujeme dál. V tu chvíli se do toho vkládá prezident Zeman, který vydává tiskovou zprávu, ve které informuje, že přijme ředitele BIS, kterého následně přijímá a veřejně mu ukládá, veřejně, on o tom prostě prezident mluví, že má jaksi zjistit, jestli se nevyvíjel nebo neskladoval nervový plyn ze skupiny novičoků, a to již v průmyslových nebo vědeckotechnických zařízeních. Už to samotné, že zadá úkol tajné službě veřejně, je jaksi těžko myslitelné. Na to reaguje Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu České republiky, který to 3. dubna odsoudil, že to znemožňuje splnění zadaného úkolu. To jsme 3. dubna. Pokračujeme dál. Dne 26. dubna tiskový mluvčí BIS na dotaz ČTK uvedl, že zadaný úkol byl splněn a výsledek bude předán prezidentu republiky v zadaném termínu. Zároveň prezident republiky zveřejnil informaci, že zadal také úkol Vojenskému zpravodajství, takže prezident vlastně rozehrál takovou vlastní zpravodajskou hru a samozřejmě zadání bylo stejné jako u BIS. Prezident oznámil, že Česká republika v malém množství a pro účely testování vyráběla ve Vojenském výzkumném ústavu v Brně nervově paralytickou látku označovanou jako Novičok A-230, která patří do skupiny novičoků, přičemž byla po testování zničena.

Zároveň uvedl prezident, že Bezpečnostní informační služba dospěla k závěru, že tato látka mezi novičoky nepatří. To znamená, on vytvořil fiktivní rozpor mezi těmito dvěma službami. To se následně dozvíme, že vlastně bylo vyvráceno na jednání Parlamentu. Označil to tehdy prezident za pokrytectví předstírat, že se nic takového v České republice nedělo. Na toto vystoupení prezidenta reagovala v ten samý den zase ministryně obrany Karla Šlechtová tehdy, která uvedla, že veřejné vyjádření prezidenta republiky nemůže komentovat, protože prezident mluvil o informacích, které byly v režimu jaksi utajeném. To znamená, on porušoval tehdy zákon, vyzrazoval nějaké véčkové nebo téčkové informace. Takže už na to samotné vyzrazení se dalo hledět jako na trestný čin. Nicméně je to prostě trestný čin, který nelze kategorizovat do těch činů, které... teď se zabýváme tou ústavní žalobou.