Ke skutečnému oteplení vztahů dojde teprve, až Rusko vrátí okupované území a podnikne skutečné kroky k nápravě svých válečných zločinů.

Dosáhli jsme malého vítězství v nikdy nekončícím boji za lidská práva. Záběry z opětovného shledání rozdělených rodin 35 ukrajinských vězňů, kteří se po letech vrátili domů, skutečně berou za srdce. Pro nového ukrajinského prezidenta Volodimira Zelenského jde bezpochyby o první významnější politické vítězství. Toto symbolické gesto samozřejmě vítám. Především proto, že o osvobození režiséra Olega Sencova, který byl mezi vyměněnými vězni, jsme se s Piráty dlouhodobě zasazovali. Podepsali jsme mezinárodní petice a zapojili se do kampaně #freeSentsov.

Obávám se ale, že otevírat šampaňské a slavit jaro v rusko-ukrajinských vztazích je poněkud předčasné. Ponechme stranou spekulace, že výměna měla především odvést pozornost od zfalšovaných voleb v Moskvě, kvůli kterým se v ruské metropoli už týdny demonstruje. Ke skepticismu mě vedou tři důvody. V ruských vězeních dál zůstávají desítky Krymských Tatarů, kteří za sebou zanechaly často rodiny s malými dětmi. Mezi propuštěnými byl pouze jeden Krymský Tatar. Tento významný národ trpí pod kremelským útlakem a bohužel nic nenaznačuje tomu, že by se jejich situace měla v blízké budoucnosti zlepšit.