Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, zákon v současné podobě je velmi nekvalitní. Je přinejmenším třeba jej doplnit o následující body. Neřeší totiž nehmotné kulturní památky. Neřeší problematiku ochrany urbanistických a architektonických hodnot chráněných území.

Neřeší upevnění participace veřejnosti. Navrhuji tedy zrušení dvoukolejnosti památkové péče. Podrobnější vysvětlení vyžaduje ochrana urbanistických a architektonických hodnot chráněného území. Ty zákon nezná. Nedefinuje. A proto je památková péče nechrání. Nečinil tak ani současně ještě stále platný zákon č. 20/1986 Sb. Současná naprostá absence, konsenzu nejen v památkové péči vydává urbanistické hodnoty města, jednotlivých kulturních památek zištnosti developerů bez jejich omezování ze zákona.

Doslova probíhá divoká privatizace kulturního dědictví. Přitom právě historický urbanismus a kompenzační hodnoty památek jsou nejcennějším kulturním dědictvím. Ovlivňují totiž zásadně kvalitu umělého životního prostředí města a tím každodenního života každého z nás, jejich obyvatel. Jejich vliv zasahuje celé společenské spektrum. Všichni ze zkušenosti víme a známe pocit bezpečí a pohody ve starobylých uličkách a na náměstích historických měst. Zdaleka nejde jen o nějakou romantiku či sentiment. Probouzí se v nás pospolitost a empatie k ostatním kolem nás. Empatie, to je vciťování do pocitu druhého, odhadování jeho chování. Je to základ spolupráce mezi lidmi a základ vlastně civilizace. Jakými prostředky toho historický urbanismus a architektura dosahují? Vysvětlení v moderní době poskytly rozsáhlé psychoanalytické průzkumy, vizuální percepce.