Hana Kašpaříková, brněnská zastupitelka z hnutí Žít Brno, představila občanům, jak se budou dopravovat městem v roce 2050. Z její "vize“ čiší delirantní prapodstata zeleného neomarxismu – zkrátka jsou to kraviny na kvadrát.

Jsou to zpupné, nevtipné kraviny, inspirované pohrdáním občany města, jejich reálnými potřebami a problémy, a vlastně pohrdáním skutečností vůbec. Slečna Kašpaříková, bývalá bojovnice za čisté Tuřany (než se jí její vlastní lidé zbavili, protože co je moc, to je moc), tuřanská Jana z Arcu, která by se raději nechala upálit, než aby do města pustila společnost Amazon, mladá dáma proslulá tím, jak si na jednání zastupitelstva vynucovala od primátora oslovení „paní“, sepsala svůj text o dopravní strategii města zřejmě pod vlivem sojového latté z kavárny Tři ocásci, hlavního stanu brněnských neomarxistů. To je ta lepší možnost. Ta horší je, že to myslí vážně.

Plán mobility, jak to milé dítě nazývá strašidelný slepenec socialistických báchorek bez jakéhokoli vztahu ke skutečné politice její koalice, má dva základní aspekty. Začnu tím děsivým a budu pokračovat ještě děsivějším.

Je potřeba snížit množství individuální automobilové dopravy a navýšit pěší, cyklistickou a veřejnou dopravu. Pro člověka je nejpřirozenějším pohybem chůze.