Lidl a další soukromé firmy byly k takovému jednání přinuceny nastupující vlnou politické korektnosti v USA zhruba v období Clintonovy administrativy. Byly vystaveny brutálnímu vydírání, aby se staly "společensky prospěšnými", což znamenalo hlasitě se přihlásit k politické doktríně, které dnes říkáme neomarxismus. Patří k tomu okaté zdůrazňování vstřícnosti vůči každé myslitelné rase či pohlaví, genderové rovnosti, k dogmatům feminismu, multikulturalismu a ekologismu. Přestože se některé firmy záhy naučily využívat ideologickou stigmatizaci jako nástroj konkurenčního boje, a jiné na ní založily lifestylové produkty, s nimiž na trhu uspěly, jsou nakonec stejné oběti ideového nátlaku a cenzury jako zbytek společnosti.

Stejně jako jsou k ohnutí hřbetu a poslušnému opakování doktrinářských dogmat nuceni obyčejní občané, stejně jako se pro ně stává rizikové vyjádřit otevřeně svůj názor, není-li v souladu se státní ideologií, je to nebezpečné i pro soukromé firmy. Vlastně ještě o něco víc, protože občanů je mnoho, postihnout každého jednotlivě je náročné a mnoho to nevynese. Firmy mohou být peskovány nejen snadněji, ale na pokutách třeba za "porušení principů genderové rovnosti" si může udavačská neziskovka i slušně vydělat.

Nezisková organizace NESEHNUTÍ například soustavně vydírá soukromé společnosti poukazováním na "sexistickou" reklamu. Součástí jejich kampaně není jen vyhlašování ceny Sexistické prasátečko a pořádání večírku, kde se lesbičky z fakulty sociálních studií opíjejí sojovým latté za peníze získané podvodně z dotací, ale i udavačský web, vyzývající k oznamování "nevhodných" reklam úřadům. Co se stane, až úřady začnou vyměřovat soukromým firmám pokuty za ženy na billboardech? Dostanete místo nich politicky korektního černocha.

A tak nebijme toho, kdo chce jen přežít a z donucení dělá to, co by sám od sebe nikdy nedělal. Zaměřme se na kořen zla - na lidi, kteří ze svobodné společnosti pro vlastní prospěch dělají neomarxistický totalitní režim.