Nazval bych ho nemocným. 

Způsob, jakým se občan vztahuje k politikům, má v České republice doslova chorobné rysy. Typický volič v této zemi se od politiky zároveň ostentativně odtahuje a zároveň ji fascinovaně považuje za cosi, co nikdy nikde neexistovalo a ani existovat nemůže - za jakýsi kulatý obdélník. Za neuvěřitelný, nemyslitelný, v reálném světě topologicky nemožný konglomerát exaltovaných morálních deklarací a děsivých špinavostí, kterých se občan straní (a které, jak je popisuje, jsou ve skutečnosti asi tak děsivé jako žlutá koupací kačenka - ty opravdové totiž občan nezná a když mu je popíšete, nebude jim věřit), za sloučeninu totálního hlupáctví a zároveň mazanosti ďábelského šachisty. Za něco, co je stejně z tohoto světa jako chemtrails a létající talíře nacistů. Často, když slyším, jak občan této země hovoří o politickém dění, mám neodbytnou představu pomalu se zhmotňujícího alobalu na jeho hlavě. To je tím největším problémem, který tato společnost má. Je příčinou katastrof, jako je EET.

Běžní občané v této zemi nepovažují politiku za to, čím v principu je - za projekci síly zájmových skupin, k nimž každý člověk patří. Každý obyvatel země je příslušníkem zájmové skupiny mladých, studentů vysokých škol, držitelů zbraní, živnostníků, průmyslníků, odpůrců imigrace, přesto lidé nevytvářejí ve skutečném politickém prostředí své zájmové organizace, jejichž jasně deklarovaným a důsledně uskutečňovaným cílem by byl tvrdý lobbistický tlak na volené politiky směrem k prosazení jejich zájmů.