17. listopadu 1989 opět studenti vyvolali protesty proti totalitní vládě a dokázali zvednout lidi k sounáležitosti, a tím i docílit pádu mocenského režimu a nastolení svobody v naší republice. Rozhodně to nebyla procházka růžovým sadem, ale přes všechna možná zklamání je nutné brát listopad 1989 jako začátek svobody a možnosti žít tak, jak si skutečně přejeme a je jen na nás, jak tuto možnost využijeme. Tento den je třeba poklonit se památce studentů, kteří obětovali své životy v roce 1939 i těm, kteří pozvali lidi do ulic 17. listopadu 1989. V roce 1989 zvítězila demokracie a touha po životě, který nebude nijak omezován.

Jak s tímto bohatstvím dokážeme hospodařit pro sebe i své potomky, zhodnotí dějiny. Letošní 17. listopad však s sebou nese i pachuť 13. listopadu 2015, kdy teroristický útok vzal životy stovkám nevinných lidí. Francie se zahalila do smutku a s ní i celý svět. Přesto jde život dál a nesmíme podléhat strachu a hrůze, protože toto je přání teroristů. Žádný stát světa není imunní proti jejich útokům, a to je důvod, aby se politické reprezentace dovedly dohodnout v boji proti terorismu, a tak ochránily životy nevinných lidí. Rozdílnost politických názorů by rozhodně neměla být překážkou této dohodě. Musí zvítězit rozum a touha, aby životy, které vyhasly ve Francii, již neměly následníky a terorismus byl odsouzen k zániku. I toto je poselství 17. listopadu 2015.