Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, dámy a pánové, vážení hosté,

kdybychom nežili v Evropské unii, tak společnost ArcelorMittal by asi Novou huť uzavřela, koupila v jiném státě nějakou jinou huť a nestarala by se o to, co se tady bude dít potom. Je to klasický obchodní model společnosti, která chce co největší zisky, co největší pozici na trhu a chce dominovat ve výrobě produktu, který vyrábí, to znamená oceli. Tím, že jsme v Evropské unii - a to je jedna z výhod Evropské unie, o kterých se málo hovoří - výhodou je, že Evropská unie si hlídá dominantní postavení na trhu. Evropská unie stanoví podmínky, za jakých může dominantní výrobce na trhu působit, za jakých podmínek může získávat své podíly akvizicemi podniků na trhu a je schopna zákonně regulovat takovéto podnikání. Toto je přesně stav, před kterým stojíme.

ArcelorMittal je významný výrobce oceli i železa, válcovaného materiálu, prostě kovů, a je to strategické, protože současně v Evropě těch výrobců je více. Slyšeli jsme zde obchodní podíly, které jsou. Je to o to strategičtější, že sledujeme v přímém přenosu obchodní válku, kterou vyvolává Amerika právě na trhu těchto komodit a všichni se bojíme, co se stane s evropskými výrobci těchto komodit a jak dalece je tato obchodní válka, která se zatím rozhořívá mezi Amerikou a Čínou zasáhne.

Skupina Arcelormittal byla přinucela Evropskou komisí prodat svoje jednotky nebo své akvizice ve střední a východní Evropě, pokud chce koupit akvizice italské. Jenom pro zajímavost, bavíme se podle Českého statistického úřadu o tom, že v České republice se jedná o import oceli ve výši 7,2 mil. tun oceli, které Česká republika potřebuje a importuje, a to je to porovnání s těmi 30 milióny, o kterých hovořila paní ministryně.

Ale jedná se také o šest a půl tisíce kvalifikovaných pracovních míst, lidí, kteří v tomto podniku u nás pracují. Samozřejmě je tady další skupina, která je na ten podnik navázána. Zde se bavíme asi o 70 tis. lidí, kteří nepřímo nebo i přímo s tímto podnikem kooperují a fungují a v tomto regionu zabezpečují zaměstnanost. To je již síla, která nás, politiky, by měla nutit hledat opatření a zabraňovat věcem, které by ve svém důsledku mohly znamenat ztrátu těchto pracovních míst.