Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážení členové vlády,

dovolte mi, abych navázal na slova svého předřečníka a zmínil dva okruhy věcí, které považuji za podstatné, a tím vůbec nechci zpochybňovat iniciativu, která tady je předložena.

Předkladatelka nebo zástupce předkladatele ctěná kolegyně paní Černochová, vaším prostřednictvím, tady zmínila tu iniciativu, jak vznikla, jak byla inspirována. A upozornila na to, že to bylo hlavně osobním jednáním a vztahy, které jsou vytvořeny mezi členy české armády a americké národní gardy, které vedly k tomu, že se tady objevila tato žádost. Usnesení, které je nám předkládáno, ale hovoří o vojenském pobytu zdravotníků členských států organizace Severoatlantické smlouvy a nebo Evropské unie.

Když se zaměřím na organizaci Severoatlantické smlouvy, chtěl bych upozornit - a teď to není, že bych byl třeba i proti, ale upozornit na to, že zmiňovaná v úvodním slově domobrana není z pohledu našeho práva vojenským zdravotníkem. Národní garda, národní domobrana, oni to mají rozděleno a podléhají podle výkladu, který používáte. Když se podíváte do Wikipedie, najdete tam jasnou definici, že obě dvě možnosti jsou možné. Co je tam ale také důležité, je, že podléhají dvojímu velení. Velení guvernéra státu a potom federálních orgánů. Jestli tito lékaři vyjedou z té Nebrasky, zmiňované jako příklad, jako civilisté i se souhlasem guvernéra, tak přiletí tady, ale nebudou vojenskou jednotkou Severoatlantické aliance, budou pouze národním svazkem toho státu, který je vyslal. Aby mohli de jure být uplatněni, měli by být vysláni prezidentem Spojených států amerických, který je druhou osobou, který může velet národní gardě. Na to chci upozornit, že to není standardní vojenská jednotka tak, jak bychom ji vnímali v kterémkoli jiném státě.