Luzar (KSČM): Takové, s prominutím, dobroserství může vést k velice vážným událostem

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi také se zapojit do této diskuse, která je jistě výživná, protože kolikrát se vám stane, že se v jednom dni dozvíte, že nic v mezinárodní situaci vážného nehrozí a druhý den se dozvíte, že skoro vypukla válka. Je to možná překvapivé, nebo už jsme tak lhostejní, že jsme si na to zvykli, že se prostě některé státy domluví a využijí své vojenské převahy a pošlou tomahawky jenom tak, někde na nějaké cíle a že se domnívají, že dělají dobro.

Takové - s prominutím, a za ten výraz se hluboce omlouvám - dobroserství může vést k velice vážným událostem, které se můžou následně stát.

Poslední móda - dělat politiku na Twitteru, na omezeném prostoru napsat krátký text a na základě toho analytici na celém světě vyhodnocují, o co se vlastně jedná, to je to nejhorší, co nás mohlo potkat v této mediální době. Nedostatek informací, popřípadě informace podávané takto zkratkovitě, a bohužel největší ozbrojená velmoc světa a její představitel tohleto činí, a s obrovskou radostí to činí, aniž by možná dohlédl důsledků, které jeho aktivity ve světě dělají, nás přivádí na okraj možné katastrofy. Co kdyby ten tweet ti Rusové vzali vážně a začali opětovat palbu na místo, odkud tomahawky vyletěly. Co kdyby selhala potom přímá komunikace vojáků, kteří dostali varování, že se něco děje. Nikdy nevíme.

My jsme tady pouze malý stát vázaný aliančními smlouvami... (Poznámka na dění v okolí:) Už jste se moc rozjeli. ... vázaný aliančními smlouvami k tomu, abychom stáli v jednom šiku proti - a ptám se, proti komu. A já chci upozornit na jednu věc. Existuje trestní zákoník, část druhá, hlava osmá, díl druhý, § 407 českého právního řádu, který říká: Podněcování útočné války. Kdo veřejně podněcuje k útočné válce, na které se má podílet Česká republika, takovou válku propaguje nebo válečnou propagandu jinak podporuje, bude potrestán odnětím svobody až na pět let. - I příprava je trestná.

Ptám se - nenaplnili jsme v mnoha ohledech tady tento paragraf 407, když jsme v neznalosti nebo v ochotě podpořit naše spojence v NATO, vystupovali a hovořili o tom, jak je to dobře, že konečně se něco udělá razantně a jasně. Já si myslím, že už jenom to, že tady někdo zpochybňuje Radu bezpečnosti OSN, že vůbec zpochybňuje tyto mezinárodní orgány a hovoří o tom, že "ony dlouho nic nedělají, tak na co budeme na ně čekat, na co se budeme s těmi diplomaty hádat, vždyť my máme ty tomahawky, my je tam hodíme a potom se to nějak bude..." Není už tohleto také schvalování a podpora takovéhoto nabádání!

Ty otázky mě napadají a ptám se, proč nemohl ten útok počkat jeden den, kdy už organizace, která k tomu ve světě existuje a která se jmenuje Organizace pro zákaz chemických zbraní, měla odjet do Sýrie, měla odjet do té Dúmy a vyšetřit, a zdůrazňuji je to nezávislá mezinárodní organizace, vyšetřit, jestli tam k tomu chemickému útoku došlo, nebo ne. Proč se nepočkalo! Proč Spojené státy předložily rezoluci, kdy chtěly vytvořit svoji skupinu a nevyužívaly tuto mezinárodní organizaci, aby to prošetřila. Tady mají trošičku dluh možná i naše média, protože šla jenom ta první informace, že Rusko vetovalo ustavení té speciální skupiny, která tam měla jet na podnět USA, ale už zapomněla dodat, že USA vetovaly tu mezinárodní organizaci. Nakonec tam tedy jeli a den před tím, než tam měli přijít, padly tomahawky.

Řekněme si, v jaké jsme dneska situaci. Jsme v situaci ad post, kdy jsme ani nevěděli, že se něco chystá, že se něco řítí a naše vláda stála před tím, aby na to nějak reagovala. Ta reakce byla rozporuplná a nejistá, podle naturelu jednotlivých dotázaných. To chápu. Nechci být v jejich kůži, byť mnozí z nás se v té kůži ocitáme, když musíme reagovat na dotěrné otázky novinářů k věcem, o kterých až tak moc nevíme nebo nejsme si jisti.

Otázka zní, jak reagoval později pan premiér. On už to sám tady říkal, že se vymezil, v určitém stylu se vymezil vůči všeobecnému názoru zaznívajícímu z Evropy, popřípadě hovořil o tom, že ta Evropa, která nějak reagovala, reagovala možná - teďka dle mého názoru - silně zbrkle.

Já jsem se podíval na průběh vysvětlování v národních parlamentech Velké Británie a Francie, které jejich představitelé činili před svými poslanci, protože oni bez souhlasu svých parlamentů vyslali vojenské síly na území cizího státu a dopustili se mezinárodní agrese. To si řekněme! A oni to zdůvodňovali. A já bych očekával, že řeknou: odvoláváme se na tajnou zprávu 2735 našich tajných služeb, které prokazují, odvoláváme se na zprávu britské MI6, že to a to. Ne! Proč to nemohli udělat? Protože samozřejmě poslanci mají právo ve svých kontrolních rolích, a jak tady zaznělo, máme i my v českém Parlamentu výbory, které se tím mohou zabývat, se podívat, jak dalece relevantní ty informace jsou, dle kterých vláda rozhoduje. Oni se raději odvolali na YouTube, na nějaké neoficiální zprávy. Francouzský prezident Macron se odvolal na analýzu, kterou provedli nějací specialisté na základě vysílání videa na YouTube a které mj. proběhlo i českými médii, a toto považuje za důkaz. Na rozdíl na to se obrátili samozřejmě Asadovi propagátoři a hovoří: tady máme desítky svědků, kteří dokazují, jak to natáčení probíhalo, protože tam vystupují tito lidé.

A teď my stojíme před tím si říci, kde je pravda, jestli vůbec pravdu jsme schopni získat. Co si ale nejsme schopni odpovědět, je, proč tam ty tomahawky letěly. Tady to zaznělo. Proč? Ukázat si, že na to máme? V té oblasti už dlouhá léta probíhá válečný konflikt. Ten válečný konflikt je založen na náboženském základě. Hlavními iniciátory napětí v regionu je Saúdská Arábie a Írán. Bez diskuse ano. Tyto dvě mocnosti dlouhodobě a dlouholetě mezi sebou vytváří velice silné napětí založené na náboženském základě historicky. Nyní do toho vstupuje ještě Turecko se svými ambicemi a silně ambiciózním prezidentem.

Hovořilo se tady o ženevském procesu. Tyto imaginární schůzky, které probíhaly v Ženevě vytvářející zdání komunity v Sýrii, která jakože jeden muž nebo jedna komunita bojuje proti režimu, se ukázaly jako ztracený čas, protože tato komunita neexistuje. Byla uměle vytvořena zvenčí. Odvolávat se na ženevský proces v nynější situaci a žádající jeho obnovení, je spíše už jenom trapný pokus dovolávat se možná nějakého postupu nebo nějaké omluvy toho, co činíme, nebo spíše, co jsme nečinili. Když si vzpomenete, jak to probíhalo ze začátku, zcela jasné odsuzování Asada a všichni, co byli proti němu, jsou ti správní demokrati, kteří bojují proti zlému režimu, než se z těch demokratů stal Islámský stát, než se z těch demokratů mnohých stali bojovníci krvežízniví a podřezávající v přímém přenosu ubohé civilisty. Najednou Západ zareagoval. Tady neustále je otázka: cíl světí prostředky?

Ptám se vás - světí cíl prostředky? A tady si musím odpovědět, že my mnohdy takhle postupujeme. A teď se zkusme vrátit k tomu, před čím my stojíme. My, Česká republika, jsme nedílnou součástí ozbrojeného paktu NATO. Tady říkáme, že NATO je organizace, která jedná ve shodě, v jednotě a chrání naši bezpečnost. Jak je tedy možné, že tři státy se jakoby z této jednoty vytrhnou a začnou si svoji vlastní válku? A kdyby to byl jenom jeden stát z tohoto uskupení, vytrhl se, utrhl se z řetězu a začal si svoji vlastní válku, jak na to budeme reagovat, vázáni smlouvou NATO? Kdyby náhodou začal prohrávat - ono to taky nemusí být, že se utrhne z řetězu ten nejsilnější, největší a nejmocnější, ale co když se utrhne z řetězu někdo menší? Půjdeme mu, aniž bychom zkoumali důvody, které k tomu vedly, na pomoc podle smluv, které nás vážou? Podle mnohých tady asi ano. Přece nebudeme zpochybňovat nedílnou suverenitu a nedílný společný postup společenství, které nás má chránit. Možná je to demagogie, ale zkusme si uvědomit, o čem mnohdy hovoříme a jak mnohdy postupujeme. Vše, co říká Amerika, protože ta je nejsilnější a největší, ona asi bude mít pravdu, protože je lepší se mýlit se silným - a nebudu tady parafrázovat staré připomínky.

Vrátím se k tomu začátku. Tady se jasně ukazuje, že cíl světí prostředky. My tady můžeme udělat komisi, můžeme udělat společné jednání výborů. Pokud ale nebudeme mít relevantní data, tak nejsme schopni se dopátrat nějakého výsledku. Budeme se tam o tom pouze hádat podle toho, jaký kdo má pohled na věci okolo a věci ve světě. A relevantní fakta nám je možná schopná poskytnout ta organizace, která v Sýrii kontroluje momentálně to šíření chemických zbraní. Jestli tam vůbec byly. Já nepochybuji, že tam jsou nějaké chemické zbraně. Nevím, v čích rukách, to si nejsem schopen představit, kdo všechno disponuje nějakými chemickými zbraněmi, byť uznáván, a dokonce i Spojené státy americké uznaly, že vláda Bašára Asada tyto chemické zbraně zlikvidovala. Ty protokoly existují. Ty obrovské sklady, které tam fyzicky byly, o tom taky nikdo nepochybuje, byly pod dozorem mezinárodních organizací zlikvidovány. Ale kolik kilogramů, desítek kilogramů někde cestuje, bylo rozkradeno, popř. z válečného konfliktu, který hned vedle funguje - a teď se bavíme o Iráku - je někde k dispozici nebo popř. jak se tam někde dostaly, aby mohly vyvolat tyto další následné akce, to se asi nejsme schopni dozvědět. Proto bychom měli být všichni velice obezřetní v tom, co činíme a jaké kroky děláme, když se najednou na nás někdo obrací, popř. když stojíme před tím, jak reagovat.

A vrátím se jenom k tomu jedinému, co nám v mezinárodním právu zůstává - rezoluce bezpečnosti OSN, Rada bezpečnosti OSN, OSN jako orgán, mezinárodní orgán, který vznikl po doposud největší a nejstrašnější válce, aby zabránil další válce. Možná budeme podceňovat tento orgán pro jeho nečinnost, možná budeme na ten orgán nadávat, že prostě my chceme radikální řešení a on ho momentálně není rychle schopen. Ale jsou světové příklady a jsou v historii příklady, kdy tento orgán reagoval, reagoval správně a včas. Prostě dejme čas mezinárodní politice a hledejme pravdu nebo se aspoň snažme objektivizovat tu pravdu, ke které se momentálně v tom informačním světě dostáváme. A to je ten největší problém současné doby.

Prostě, pane premiére v demisi, nepoužívejte ten twitter ke sdělování závažných informací. Pokud budete mít možnost hovořit s panem prezidentem Spojených států amerických, doporučte mu, aby nepoužíval twitter k závažným mezinárodním událostem. Prostě není nic horšího, než používat jednovětné vzkazy elektronickými médii k řízení světa. Potom se můžeme dočkat něčeho, co bychom tady nikdo nechtěli. Děkuji.