Vážený pane předsedající, dámy a pánové,

já si dovolím být možná trošičku delší, protože tady budu v dvojí roli i jako zpravodaj petičního výboru, který tento zákon dostal přidělený. Musím říct, že v prvním případě se určitě připojíme k vetu na 90ku, protože si myslíme, že tento zákon je bohužel v tom stavu, že nejsme schopni ho dneska přijmout.

Nyní podrobně k věcem, které v tom zákoně jsou, a budu rád, když v průběhu projednávání budou ti, kteří tento zákon tvořili, připraveni na podněty odpovídat, popřípadě si udělají poznámky k připomínkám a budou ochotni nám tyto připomínky v průběhu projednávání na výboru vysvětlit. V prvé řadě chci říci, že je zajímavé, a doporučuji všem, abyste se seznámili s analýzou, která je součástí tohoto zákona, ten zákon sám o sobě není příliš obsáhlý, ale ta analýza ano, a když si přečtete tu analýzu, tak zjistíte, že to vypořádávání připomínek, které k tomu jsou, je dle mého názoru vedeno jedním motivem, a to znamená uspokojit skoro všechny a dostat to do stavu přijatelnosti. Tím se dle mého názoru předkladatel do pasti vlastních ústupků a zavedl do toho návrhu věci, které se navzájem vylučují, popřípadě nejsou vůbec objasněny. (V sále je obrovský trvalý hluk.)

Jak už tady zaznělo, začíná to už tím § 6 v návrhu, to jsou ty výjimky z povinnosti posuzování slučitelnosti údajů, kdy tady mám právě poznámku třeba to vymáhání soukromoprávních nároků a podobně, které je tady napsáno, by vyžadovalo vysvětlení, čeho všeho se to vlastně bude v tom důsledku týkat, protože tento pojem "soukromoprávní nároky" vlastně je všeobjímající a činí dle mého názoru problém.

V § 11 jsou omezení některých práv a povinností. Tady chci upozornit vás všechny na jeden problém, který považuji za velice důležitý a který se prolíná celým tím zákonem. Chybí mi tu absolutně pojmenování jednoho fenoménu sběru dat, a to je politické strany a hnutí. Osobně si myslím, a v tom duchu bych na vás apeloval a případně v rámci pozměňovacích návrhů, abychom do tohoto zákona dopracovali, je přístup politických stran a hnutí k ochraně osobních údajů. Když si uvědomíte, a všichni jsme členové politické strany nebo hnutí, co to znamená v praxi, kolik evidencí vedeme, a teď nehovořím o centrální evidenci členů, hovořím o evidenci základních organizací, hovořím o evidenci v různých stupních politických stran a hnutí, tak zjistíme, že to jsou nepřeberná množství dat, a když se podíváte na právo zapomenout, které tady je obsaženo, tak nejsem vůbec přesvědčen, jak jsme toto schopni v rámci politické strany zrealizovat. Když přijde člen, rok bude členem vaší strany a potom řekne, já vystupuji, což se běžně stává, a dodá k tomu, a mám právo být zapomenut. Tady sice v tom zákoně se hovoří o tom, že to můžete provést označením. Teď je otázka, jak označíte třeba volební plakáty, které někde budou. Může být postižen, když se někde objeví plakát, na kterém ten člověk ještě je, protože byl členem, ale má právo zapomenut, a vy můžete dostat obrovskou sankci? Kdo to bude kontrolovat? Nebo jak to bude realizováno v praxi? Proto bych se velice přimlouval za to, aby předkladatel z vlastní iniciativy zapracoval do výjimek právě politické strany a hnutí zvlášť, když mu je to v tom nařízení umožněno, protože tam se může zohlednit ten veřejný zájem. A já si myslím, že slučování v politických stranách a hnutích je právě oním veřejným zájmem, který by měl být chráněn, jinými slovy, politické strany a hnutí by měly být ve výjimkách právě tady z tohoto zákona uvedeny implicitně.