Jsem zděšena, kam až úředníci z MŠMT a úřadu ombudsmanky za pomoci horlivých kýválků jsou schopni bez znalosti věci zajít. Nad metodou „zákeřné popravy“ nejen ředitelky Markéty Sochorové, ale i diskreditací speciální pedagogiky jako takové, zůstává jen smutek s rozhořčení.  Vyvozovat závěry z toho, když si vyřizuje někdo své problematické vztahy a zneužije k tomu personál a děti z „pasťáku“ je zcela mimo speciálně pedagogickou realitu. Tím, že na tento neadekvátní krok přistoupili   ministerští „úředníčci“ velmi poškodili dlouhodobou systematickou práci nejen zaměstnanců, kdy shodili jejich autoritu, ale otevřeli vrátka i pro negativní důsledky v další výchově problémových dětí a mladistvých nejen v tomto ústavu, kdy tento amatérismus může mít i kroky nevratné.  Slovy J. A. Komenského „umění vládnout se zakládá na moudrosti, nikoli na síle, na opatrnosti, nikoli na úskoku.“

Za ministerským dupáním v jeteli s výrazným přispěním úřadu ombudsmanky se ztrácí hranice korektního normálního jednání i chování a bezbřehá údajná demokracie až „cochcárna“ se zahaluje do zástěrky lidských práv a údajně neadekvátního systému hodnocení chování svěřenců. Tato prezentovaná práva nesmí však být na úkor lidí, kteří doplácejí na jednání a chování části kluků ve výchovném ústavu i mimo něj např. v případě útěků s následnou trestnou činností. Nejen v paměti Chrastavanů zůstává vražda vychovatelky a její smrtelně zraněné setry…

Mnoho dramatických příběhů zažil tento ústav, stejně tak jako naopak i řadu úspěchů. Jde o běžné každodenní radosti i trápení. Odstranit problémy, které kluky do „pasťáku“ přivedly je běh na dlouhou trať a neobejde se to bez tolerance a vytvoření důvěry mezi personálem a jejich svěřenci. A mezi ty největší radosti patří třeba vyučení kluků, což by se pravděpodobně v problematické rodině mnohdy s nepodnětným prostředím a s laxní výchovou nestalo. Patří mezi ně i úspěchy kluků  v zájmových oblastech, kdy se jim otvírá pozitivní vějíř aktivit, v nichž mohou být mnozí úspěšní. A to je právě to pohádkové rozlišení dobra a zla, tedy normální zapojení do práce a běžného života občanské společnosti bez trestné činnosti a třeba sociálních dávek. Každý kluk, který vykročí na tuto cestu, což nám většinou připadá normální, je velkým úspěchem. A za tuto náročnou práci si zaslouží zaměstnanci těchto ústavů poděkování a ne hanebnost a ostouzení od svého zřizovatele ministerstva školství.