Není to nic neobvyklého. Transportní letoun a jeho osádka jsou předurčeni pro vysazování a podporu jednotek pro speciální operace a 7. letka speciálních operací spolupracuje – podporuje výcvik a činnost mnoha členských států NATO. Kromě přepravy nákladu, vysazování vojáků a monitorování terénu ve výšce okolo 250 feet (cca 76.2 metrů) mohou tyto letouny také například doplňovat palivo vrtulníkům. Letoun je vybaven na obou křídlech nástavci pro doplňování paliva (refuling pods). I tento speciál však může být doplňován palivem ve vzduchu a to například z tankerů KC-135 a KC-10. Doba činnosti ve vzduchu je tak teoreticky ovlivněna pouze lidským faktorem a jeho potřebami. Příslušníci osádky však létají mise v průměrné délce 12 hodin. A kdo vlastně tvoří tuto osádku? Dva piloti pro, jak jinak, pilotování, jeden inženýr pro obsluhu nejen palubních systémů, ale i například zmíněné doplňování paliva ve vzduchu, dva navigároři, kteří monitorují terén, dva technici pro práce v nákladovém prostoru (loadmasters) a čtyři členové pro technickou a logistickou podporu a pro provádění prací na letounu. Jedenáctičlenná osádka je tedy soběstačná v jakémkoliv místě působení. Pokud dojde k takové závadě letounu, kdy je nutná výměna jakékoliv součástky, mají podporu logistické letky, která jim tento díl operativně doručí do místa určení a to v časovém horizontu 1-3 dny.
Práce na palubě tohoto speciálu je náročná a to hlavně časově. Kromě dlouhých misí působí osádka s letounem v různých členských státech NATO a domovskou základnu má v Anglii. Do rodných USA se vracejí přibližně jednou ročně, takže jak to ve vojenském letectví chodí – piloti i osádka jsou nadšenci, kterým se práce stala koníčkem. Když jsem se zeptal, do jakého státu poletí na konci týdne, nedostal jsem odpověď. Vojáci sami nevědí, je to ještě dlouhá doba, a rozkaz stačí znát až těsně před odletem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ministerstvo obrany
