Potvrzuje to jen, že někteří občané si stále myslí, že volí starostlivou matku všech matek. Bohužel druhý pohled na stejnou věc ukáže, že důsledky tohoto, rádoby sociálního zákona, jsou zcela asociální a navíc odkryje jeho rasistický nádech.

Ze samotné  podstaty tohoto politického nástroje by mělo být každému zřejmé, že všichni ti, co nedokáží svou prací vytvořit vyšší hodnotu, než činí hodnota minimální mzdy stanovená parlamentem, jsou bez práce. Pokud se tedy hodnota minimální mzdy stále zvyšuje, rozšiřuje se současně i skupina lidí, které nikdo nezaměstná. Politické rozhodnutí tak občany, převážně s nejnižším vzděláním, vyřazuje z aktivní pracovní činnosti a vytlačuje je na okraj společnosti, se všemi důsledky pro ně a jejich rodiny, které sebou nezaměstnanost přináší. Tento oblíbený nástroj „sociálně spravedlivých politiků“ tak významně přispívá k vysoké nezaměstnanosti (rok 2010 – 9%, 2011 – 8,6%, 2012 – 8,6%). Nepřímo zakázat vybrané skupině lidí pracovat, lze jen těžko označit za sociálně prospěšný počin. Trvalou a nezodpovězenou záhadou zůstává důvod, který vede „sociálně spravedlivé politiky“ k přesvědčení, že pro rozvoj celé společnosti je prospěšnější, když vyřadí vybranou skupinu občanů z pracovní činnosti a jejich životní náklady donutí zaplatit všechny ostatní výdělečně činné občany, než aby si svou prací vydělali méně, než je jejich subjektivní představa o nejnižším možném výdělku. 

Zákonem stanovená minimální mzda není politickým nástrojem, který by používali výhradně jen naši „sociálně spravedliví politici“. Je používán v mnoha zemích, a nejen v Evropě. Je například všeobecně známé, že tento politický nástroj byl velice příznivě přijímán a hodnocen rasově orientovanými odbory v Jihoafrické republice, kde nejméně vzdělanými občany jsou občané černé pleti a jeho důsledky tedy nesli právě oni. Nezdá se, že by pozice našich romských spoluobčanů ve společnosti byla jiná.