S těmi ostatními diskutujeme a soutěžíme a při společné správě naší země někdy také musíme hledat vzájemné kompromisy, neboť naše země nepatří o nic víc nám než našim názorovým protivníkům. Tak to v demokracii chodí. Možná přesněji – by mělo chodit. Obrovským varováním pro nás ale je, že čím dál častěji se v posledních době opět střetáváme s praxí, že si někdo osobuje právo povyšovat svůj názor na ten jediný správný. A je úplně jedno, zdali zrovna jde o euro, covid, Evropskou unii či klima.

Co si o těch nejdůležitějších věcech myslíme my? Vezměme to popořadě. Už několik měsíců naši republiku obrážíme s peticí za zachování české koruny. Náš závazek přijmout euro byl podle našeho názoru unáhlený a při vědomí toho, co už o euru víme, dokonce hloupý. Neexistuje jediný důvod, aby naši občané ručili za dluhy jižních zemí eurozóny nebo abychom přispívali na daleko vyšší penze tamních důchodců.

Obdobné je to s naším členstvím v Evropské unii. V roce 2004 jsme na základě výsledků předchozího referenda vstoupili do úplně jiné EU, než ve které se nacházíme nyní. Naši občané mají právo znovu se vyjádřit, zdali v takto změněné unii, jež navíc míří tak problematickým směrem, chtějí nadále setrvat. Chceme zpátky naši národní suverenitu. Prvním krokem je nadřazení našich zákonů nad unijní. Oporu hledejme především ve spolupráci se zeměmi V4.