Hezké dobré odpoledne.

Já to tedy jako pan předřečník, kolega z TOP 09, nebudu rozebírat ani po stránce lingvistické, sémantické, biologické či druhové, protože si myslím, že to není absolutně podstata toho problému, který tady dneska řešíme.

Takže vážený nepřítomný pane ministře vnitra Hamáčku, nepřítomný pane policejní prezidente, vážené kolegyně a kolegové, svoboda slova buď je, anebo není. V zemi, kde je poslankyně stíhána za banalitu, jakou vyslovila kolegyně Karla Maříková, svoboda slova není. V zemi, kde si do své Ústavy vepíše svobodu slova, ale zároveň stíhá lidi za vyslovení jejich názoru, který tu má konec konců každý druhý občan, je něco špatně. Srovnání člověka s invazivními přírodními druhy je prý dehumanizace. Z mého odborného hlediska je to pouze zase personifikace. Tohle slovo si zdejší moralisté a vyznavači jediného správného pohledu na svět obzvláště oblíbili. Ale není spíše dehumanizací, když invazní guerilla vtrhne do kanceláře a vystřílí celou redakci humoristického časopisu? Není spíše dehumanizací, když invazní oddíl vyvraždí stovky návštěvníků kulturního klubu, a to jsou všechno mladí lidé? Není spíše dehumanizací, když invazní bomby vybuchují v metru a náklaďáky kosí návštěvníky přímořské promenády nebo vánočních trhů? Podle mě jsou dehumanizací spíše tyhle stovky mrtvých a tisíce zraněných, nikoliv jedno slovní přirovnání, navíc naprosto trefné.