Hezké, dobré dopoledne, ne, odpoledne kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych i já jako předsedkyně poslaneckého klubu a také jako vládní zmocněnkyně pro lidská práva vyjádřila ten postoj k usnesení, které dneska projednáváme. My jsme ten návrh debatovali na jednání našeho klubu a panovala na něm poměrně drtivá shoda, a chci říct, že jsem moc ráda, že česko-německé vztahy jsou dnes na velmi dobré úrovni, možná dokonce jedny z nejlepších v historii. Spolupracujeme spolu v celé řadě oblastí, od byznysu přes vědu, kulturu. Celá řada našich lidí dnes v Německu podniká, pracuje, studuje. Zjitřelé emoce devadesátých let jsou díky Bohu pryč. V nemalé míře i proto, že Česká republika a Spolková republika Německo ty své vztahy poměrně zásadním způsobem urovnaly už v devadesátých letech a za klíčový moment já určitě považuji Česko-německou deklaraci z roku 1997, která jasně nastavila rámec našich vzájemných vztahů a především v tomto dokumentu je jasně napsáno, že Česká republika ani Německo nebudou již zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami, které pocházejí z minulosti.

Já tento princip považuji za klíčový i dnes. Je to princip, který nám pomohl posunout se vpřed a budovat vztahy orientované na budoucnost, nikoliv na spory z minulosti.

Jakkoliv jsou ty věci již právně uspořádané a za mě nezpochybnitelné, tak je fér si říct, že ve společnosti stále panují okolo tohoto tématu jisté tenze, které je podle mého mínění škoda probouzet a nedělá to dobře. A já proto nepovažuji za moc šťastné pořádat sudetoněmecký sjezd na území České republiky. Já jsem toto stanovisko jako vládní zmocněnkyně pro lidská práva prezentovala i ve středu na Radě vlády pro národnostní menšiny, kde místopředsedou této Rady vlády je zástupce německé menšiny. Velmi podrobně jsme toto téma diskutovali a ačkoliv naše názory na tuto událost nejsou úplně stejné, věřím, že jsme našli vzájemně nějaké porozumění a že se snažíme vnímat ty pozice obou stran, pozici těch, kteří tento sjezd pořádat chtějí, pozici těch, kteří ho naprosto odmítají.