V posledních dnech čtu stále častěji různá vyjádření, jak jsou nastávající volby do Evropského parlamentu klíčové a jak je nutné pokračovat v té jediné správné cestě. Tato vyjádření pocházejí ve velké většině od zastánců pokračování evropské integrace. Je to logické – průzkumy předvídají, že by se složení Evropského parlamentu mohlo výrazně proměnit. Nedá se čekat, že by euroskeptické strany dosáhly většiny, ale nárůst jejich popularity znamená, že by mohly reálně získat až čtvrtinu nebo třetinu poslaneckých křesel.

Pohodlná většina proevropské centristické pravice a proevropské centristické levice, která se nominálně liší názvy, ale programově je zaměnitelná, je v ohrožení. Lze očekávat výrazný nástup euroskeptiků v Itálii (Liga severu), Polsku (PiS), Francii (Národní fronta) i v dalších zemích. Euroskeptické strany mají velmi dobře našlápnuto ve Skandinávii a Rakousku a o úspěchu v Maďarsku snad není třeba pochybovat.

To je samozřejmě pro bruselské struktury šok a začínají bít na poplach. Objevují se hysterické výkřiky o tom, jak pár populistů chce zničit Evropu (po sté opakuji, že Evropská unie nerovná se Evropa, opravdu ne), jak za vším stojí Putin, o nevzdělaných a starých venkovanech, kteří nepochopili, že nám EU přináší jen samá pozitiva. Nikdo se nezamýšlí nad tím, že třeba dělají něco špatně a lidem se to prostě nelíbí.