Jubilant se jich dožívá ve svém švýcarském zátiší, odkud rok co rok vyráží – pokud síly a zdraví dovolí – do rodných západních Čech. V dějinách naší strany i hnutí reprezentuje jednu z nejpozoruhodnějších osobností, které trvale a nesmazatelně zasáhly do její historie.

Karel Hrubý se narodil v Plzni, tradiční sociálně demokratické výspě, 9. prosince 1923.  Pohnuté události konce třicátých let let přispěly k tomu, že se nejprve vyučil soustružníkem. Bystrý a zvídavý jinoch však na sebe záhy upozornil svými schopnostmi a od r. 1941 začal studovat učitelský ústav. Svá studia ukončil r. 1945, aby v nich v zápětí pokračoval na filozofické fakultě Karlova vysokého učení, kde se zaměřil na filozofii, sociologii a češtinu. R. 1950 tu obhájil svou rigorózní práci na téma TGM jako literární kritik. Hned po osvobození a historicky třetí obnově české sociální demokracie se politicky angažoval v její studentské zájmové složce. Po absolutoriu se stal středoškolským profesorem; působil na gymnáziích ve Stříbře a Domažlicích a posléze na Pedagogické škole v Plzni.

V r. 1955, po pěti letech pedagogického působení, se stal jednou z bezmocných obětí boje proti tzv. sociáldemokratismu a ve „vyrobeném“ procesu byl na základě křivých obvinění odsouzen na 10 let pro údajnou „protistátní činnost“. Na základě prezidentské amnestie byl propuštěn po 5 letech a „odměněn“ prací brusiče kovů v plzeňském družstvu Mechana. Rok Pražského jara mu umožnil uplatnění původní kvalifikace sociologa v pražském Výzkumném ústavu výrobního družstevnictví; současně se jako člen Masarykova sdružení pro demokratický socialismus osobně podílel na nesnadné třetí obnově naší strany.  Srpnové události, které byly dlouhodobým zmarem nadějí na obnovu demokracie a činnosti ČSSD, ho přinutily k odchodu do exilu.