Pro zasvěcenějšíje jasno: zaplňuje se tak do značné míry citelná mezera v dosavadním poznání historie nejstarší české politické strany. Poláškova politologická autorská ambice je ovšem vyšší: pokusil se tu o vytvoření konstruktu-obecného modelu, který by umožnil hlubší vhled do programaticky kteréhokoliv alternativního politického subjektu. Jakoby mimochodem (ale opravdu jen jakoby) patří k této politologické práci i mistrně zvládnutá historická metoda, která do Poláškových analýz vnáší potřebnou hloubku a dynamiku.

Všechna tři pojmenování hlavních směrů diskusí sociálních demokratů havlovské éry byla vytvořena autorem záměrně jako pomocné badatelské instrumentárium. Zdá se však, že jejich použitelnost či platnost jsou univerzálnější. Revizionisty rozumí mladý politolog osobnosti, vzdalující se vědomě marxismu a – poněkud úženě pojato – usilující o syntézu marxistických a kantovských premis. Progresivisté, pro něž byl historický materialismus východiskem pro zvládnutí soudobých problémů, spojených nejprve s vypracováním nového dlouhodobého programu, nazývaného podle jeho hlavního redaktora Stivínovým, a později s pustošivými následky velké hospodářské krize třicátých let a rychle rostoucím německým nebezpečím, se naopak marxismus snažili tvořivě rozvíjet. Tradicionalisté, v zásadě straničtí vůdcové Hamplova období, se snažili o maximální důraz na kontinuitu strany, v níž byl kautskyánsky vymezený marxismus zásadní součástí její integrity. První skupinu zastupují v Poláškově zkoumání jména praděda Petry Buzkové Františka Modráčka, Josefa Macka či hospodářskéhoredaktora Práva lidu Theodora Pistoria a poněkud překvapivě Zdeněk Fierlinger či filozof Emanuel Rádl, druhou skupinu Jaroslav Čecháček, Václav Běhounek nebo poválečná univerzitní profesorka filozofie Jiřina Popelová, ze známějších Volfgang Jankovec nebo Václav Patzak ze skupiny Dělnické akademie. Skupinu třetí tvoří jména osvědčených vůdců Antonína Hampla, Františka Soukupa jeho jmenovce Františka Tomáška nebo šéfredaktora Práva lidu Josefa Stivína.  Pozoruhodnou osobností byla syntetizující postava filozofa a myslitele Josefa Fischera.