Půda je nenahraditelným přírodním zdrojem plnícím celou řadu funkcí. Ochrana půdy v České republice je typickým příkladem, kdy současná společnost žije na dluh a na úkor budoucích generací. Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu (ZPF) z roku 1992, který má půdu chránit, je ze strany nejrůznějších zájmových skupin pravidelně trhán na kusy a oslabován vkládáním nejrůznějších výjimek. Opakovaně se objevují snahy dávat obcím pravomoc „betonovat“ zemědělskou půdu mimo zastavěná území bez povinnosti získat souhlas orgánu ochrany ZPF nebo alespoň s minimálním dopadem na výši poplatku za zábor půdy.

V Poslanecké sněmovně i v Senátu zaznívají hlasy, ať si státní úřady hlídají zábory zemědělské půdy pouze v procesu územního plánování a poté ať již nezasahují do územních a stavebních řízení. S touto „podnětnou“ myšlenkou přichází opakovaně pan poslanec Petr Bendl a v posledních dnech ji na jednání senátního výboru prosazoval také senátor Radko Martínek. Věřím, že oba pánové velmi dobře znají nejenom proces územního plánování, ale také platné znění zákona o ochraně ZPF, a že domýšlejí dopady svých návrhů.