Nedávno vládnoucí představitelé parlamentních stran varují veřejnost před zkázou parlamentní demokracie a označují prezidenta republiky za diktátora. Je úsměvné sledovat, jak nejhlasitější výkřiky zaznívají z úst osob, které v posledních třech letech opakovaně popíraly nejen parlamentní a ústavní zvyklosti, ale neváhali popřít i platnost zákona o Jednacím řádu Poslanecké sněmovny, kdykoli se jim to hodilo.

Němcová, Kalousek, Pospíšil, Gazdík, Benda nebo Langšádlová - ti všichni neměli v posledních letech opakovaně problém navrhnout a hlasovat pro takové postupy sněmovny, které byly v přímém rozporu s platným Jednacím řádem Poslanecké sněmovny. Jediné, čím se tyto poslankyně a poslanci řídili, byl jejich osobní či stranický prospěch. Miroslav Kalousek pro to měl oblíbené vysvětlení: "Poslanecká sněmovna je prostě suverén." Jinými slovy to znamenalo, že pokud se poslankyně a poslanci usnesou, může být ve středu klidně čtvrtek, bude-li se to v daném okamžiku většině poslanců hodit.

A pokud jde o předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslavu Němcovou, tak ta dokázala zapomenout nejenom na ústavní zvyklosti, ale neváhala překroutit i vlastní Ústavu ČR a jako první předsedkyně Poslanecké sněmovny v historii České republiky dovolila ozbrojeným a maskovaným přislušníkům policie, aby obsadili část budov Parlamentu ČR.

Pokud tedy dnes lidé jako Němcová nebo Kalousek varují před ohrožením parlamentní demokracie, není možné jejich vystupování vnímat jinak, nežli jako vrchol pokrytectví a farizejství v nejvyšších patrech české politiky. Tito lidé by naopak měli být zpětně voláni k zodpovědnosti za všechny kroky, které v posledních třech letech ve vysokých ústavních funkcích napáchali. Právě tito lidé jsou totiž zodpovědni za devastaci české politické scény v posledních letech.