Nekonkrétní kritika však přesto může mít cíl, a tím může být dlouhodobě se vlekoucí spor. Bohužel se zdá, že právě udržování sporů v NP Šumava je hlavním motivem odmítání vládní novely zákona ze strany některých starostů. V situaci, kdy novela zavádí patnáctiletou garanci stability a senátní úpravy tuto garanci ruší, nelze chápat podporu senátní verze jinak, než jako podporu nestability a umělého udržování sporů a nejistoty. Možná je právě tohle cíl některých starostů, pochybuji však, že by to byl skutečný zájem obyvatel šumavských obcí.

Starostové opakovaně deklarují vůli chránit přírodu, byť se někteří z nich netají skutečností, že to platí pouze v mezích jejich představ, jak má „správná příroda vypadat“, a že při překročení těchto mezí je třeba přírodě „vysvětlit“, jaká je její „správná podoba“. Nicméně nás všichni ujišťují, že nechtějí v národním parku přehrady, golfová hřiště ani aquaparky. Pak je tedy otázkou, proč podporují návrhy senátorů, jejichž schválení by realizaci těchto typů záměrů v národních parcích umožnilo?