Zajímavé bylo odůvodnění této koaliční nominace předsedou vlády Sobotkou, který akcentoval požadavek genderové vyváženosti a teprve potom hovořil o morální a odborné kvalifikaci. Zdůraznil, že z dosavadních 14 zemí, které již své nominace zveřejnily, pouze Česká republika navrhuje ženu. Přitom právě pro Evropskou unii je rovnost žen a mužů velmi důležitým tématem.

Na druhou stranu – zvláštnost celé situace spočívá nejen v tom, že v koaliční bitvě o důležitý post »nezvítězil« kandidát nejsilnější vládní strany, ale také v tom, že by se nejdřív mělo jednat o portfoliu, tedy odbornosti, kterou by Česká republika v rámci EK chtěla zastávat a teprve potom by se měl vybírat vhodný kandidát nebo kandidátka. Pro paní Jourovou je jistě výhodou, že díky svému předešlému působení má dobré jazykové znalosti a orientuje se v problematice regionálního rozvoje i evropských fondů.

Otázkou je, jak by se vyrovnala s dalšími případnými středně významnými portfolii, o které má Česká republika zájem, tedy doprava a průmysl či institucionální vztahy a administrativa, popřípadě věda a výzkum. I její neobratné vyjádření v médiích o tom, že se chce v mimopracovní době věnovat obhajobě českých zájmů, svědčí o tom, že si zřejmě není plně vědoma faktu, že komisař nebo komisařka nesmí ani v náznaku hájit zájmy svého státu, natož o tom veřejně hovořit. Přesto existuje slušná naděje na to, že nebude horší komisařkou než předešlí čeští mužští komisaři.

Doufejme také, že současná vláda bude i nadále nakloněna tématům rovnosti žen a mužů, a že tento argument nebyl pouze účelově využit při výběru našeho budoucího zástupce v EK. Česká republika je totiž dlouhodobě tzv. na chvostě například v zaměstnávání matek dětí do šesti let kvůli nedostatku předškolních zařízení a nepodpoře flexibilních či sdílených úvazků. Také účast žen v rozhodovacích procesech, včetně politiky, je téměř tristní.