Po dobu 200 let trvajícího odborného lesnictví platí lesnický princip v tom, že všechny úmyslné zásahy do lesů jsou vedeny tak, aby bylo zachováno plné zakmenění lesního porostu. Plné zakmenění je stav lesního porostu, kde se koruny stromů vzájemně dotýkají, nebo jsou od sebe vzdáleny na několik metrů. Pod 7 desetin plného zakmenění je stav lesního porostu, kde je od jednoho stromu k druhému více jak 10 m a vznikají plochy, kde nerostou žádné stromky ani stromy.

První v historii, kdo chce tento princip zrušit, je Správa NP Šumava. Prořeďování porostů pod 7 desetin plného zakmenění je považováno za neekologický stav a je předmětem šetření a pokut Inspekce životního prostředí. Takové zásahy otevírají lesní porosty bořivým větrům a jsou příčinou polomů a následných kůrovcových kalamit. Takové lesy mají sníženou retenční schopnost. Do řídkého lesa více proniká slunce a vítr; následně dříve a rychle odtaje sníh a voda se vypaří. Masivní zásahy k prořeďování porostů ve věku 20-80 let na celém území NP Šumava odporují snaze se připravovat na klimatické změny. Jen souvislé a husté lesy zcela plní vodohospodářskou a klimatickou funkci.

V lesích v majetku státu NP Šumava je 54% lesů suchých, vykácených, mladých a proředěných. Proto není důvod ještě více úmyslně prořeďovat tyto lesy. Přeměna na lesy přírodě blízké se dělá ekologicky šetrným způsobem tak, že ve věku lesních porostů