Již při projednávání návrhu tohoto zákona jsem konstatoval, že se jedná o krok vedoucí od ústavního k neústavnímu zákonu. Tak jsem charakterizoval legislativní vývoj návrhu zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, který jsme projednávali v Senátu v prosinci 2016. Zákon jsme tehdy zamítli – pro bylo 63 senátorů z přítomných 67! Nicméně poslanci náš postup odmítli a setrvali na původním návrhu. Bohužel. Přitom právě tento zákon by měl být velmi důležitý. Dokonce klíčový, protože měl předurčovat, jak stát a veřejné instituce budou tvořit rozpočty.  A je jasné, že pokud takový zákon má být, tak musí být ústavní. A to, že nakonec byl schválen jako normální zákon, je fatální problém.

Jsem přesvědčen, že podání k Ústavnímu soudu je na místě, aniž bych přitom předjímal nález této instituce. Nechci volit silná slova, nicméně zákon v podobě přijaté v Poslanecké sněmovně podle mého názoru svým způsobem ohrožuje strukturu demokracie u nás a nabourává ústavní princip samosprávy. Proto je tento stav nezbytné změnit.