Můj postoj je konzistentní už dlouhé roky. Už v roce 2016 jsem ve Sněmovně řekl v příslušném výboru, jehož jednání se účastnil zástupce Evropské komise Alain Alexis, následují:

„Musím konstatovat, že při slovech pana Alexise jsem si připadal, jak kdyby k nám do České republiky přijel zástupce protektora. Je mi velmi smutno ze slov, která používá, když je na půdě českého parlamentu a hovoří o věcech jako zakážeme, povolíme, omezíme, případně poskytneme překlenovací období. Uráží mě, když zástupce Evropské komise přijede na půdu českého parlamentu a snaží se obhájit, útokem na nejnižší pudy v podobě telefonátů či zpráv matek a otců norské tragédie a jejich obětí, plošné zásahy do svobody občanů této země. Česká republika má podle mého soudu jeden z nejlepších zákonů na světě, pokud jde o držení zbraní civilisty. Je velmi těžké, dostat se ke zbrani v České republice, pokud ji chcete držet legálně. Je velmi snadné, po celém světě, dostat se ke zbrani, která je nelegální. Místo odzbrojení občanů členských států Evropské unie ozbrojte Němce, Francouze a Brity a bude daleko více bezpečí ve státech Evropské unie.“

Od té doby jsme svědky jen slepého nacházení nějaké české uličky, jak nařízení obejít. Hrbíme hřbet, jako bychom neměli žádnou čest a hrdost. Českou republiku nečeká ve vleku síly hlasovacího práva velkých států v EU nic jiného, než další a další zpřísňování pravidel. To vše podle jejich, nikoliv našeho vzoru.