Prezidentu Obamovi velmi dobře rozumím. Dohodnout se s několika byrokraty v Bruselu o osudu 500 milionů lidí v Evropě, získávat souhlas s politickými a vojenskými zásahy v cizích zemích nebo prosazovat v podstatě jednostranně výhodné smlouvy jako je TTIP, je samozřejmě snazší, než se domlouvat s každým suverénním státem zvlášť. O tom žádná. A tak tu máme spanilou jízdu, při které je potřeba vyzdvihnout evropské lídry a pochválit je za taková opatření, která by Američané sami nikdy nepřipustili. Merkelová je tak najednou přes fatální selhání ideologie evropského multikulturalismu a vznik imigrační krize „strážkyní Evropy“, „pravou političkou“ a „morální vůdkyní“. K tomu všemu to zatracené referendum ve Velké Británii, ve kterém by si snad mohli, taková drzost, rozhodnout občané o svém dalším osudu bez Evropské unie.

Zatímco podle strážkyně Evropy nejsou ploty tady žádným řešením, zastavily v USA ploty, zdi a jejich ostraha příliv nelegálních migrantů například v příhraniční oblasti u San Diega. Ještě v devadesátých letech minulého století se tam pokusilo překročit hranice ročně na 600 tisíc lidí. Po dokončení opatření zadržely ozbrojené síly například v roce 2007 jen 153 běženců. Zatímco Obama na adresu Camerona a referenda o vystoupení z EU mluví o „hlubokém zájmu USA“ na setrvání Velké Británie v Evropské unii, Američané by nikdy a za žádných okolností nepřipustili, aby o nich rozhodovali většinovým hlasováním politici za hranicemi USA.