Světovými i českými médii, včetně České televize, hýbe polská „justiční reforma“. Vládnoucí strana PiS se pokusila řešit problém úplatného soudnictví a jeho snah o ovlivňování politického směřování země. Nelze se jí divit. Takové snahy jsou jistě nepříjemné, zejména v době, kdy Evropská komise reaguje na samostatnější a méně submisivní politiku Polska vyhrožováním sankcemi.

Navržené řešení, které mělo být prakticky realizováno třemi zákony přijatými polským Sejmem, však není ideální. Je poznamenáno jednak vyhrocenou politickou situací, jednak přirozenou snahou zmocnit se, podle hesla kdo má zodpovědnost ten taky musí rozhodovat, co nejvíce pravomocí.

A tady je zakopán kámen úrazu. Takové chování je sice pochopitelné, ale téměř vždy, jak dokládá historie, vede ke špatným koncům. Na možnost bojovat s politickými protivníky silou doplatilo i, svou myšlenkovou podstatou humanitní, komunistické hnutí. Demokracie, jinak řečeno vláda většiny, se totiž může, svěřením represivních orgánů do rukou vybraných reprezentantů, snadno změnit ve vládu menšiny. Vládu oněch reprezentantů. Proto, jak v ČT konstatoval předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, obsahují ústavy současných demokratických států princip tří nezávislých pilířů moci. Moci zákonodárné, výkonné a soudní. Podle jeho slov se uplatněním tohoto principu stává stát státem právním.

Právní stát zůstává státem demokratickým a vzájemně se kontrolující nezávislé pilíře moci zabraňují převzetí moci úzkou mocenskou skupinou. Zabraňují tak degradaci demokratického státu v totalitu.