Maxová (ANO): Ministerstvo financí uplatnilo šest zásadních připomínek. Pouze jedna byla akceptována

Já musím říci, že trošku obdivuji optimismus kolegy Kaňkovského vzhledem k vytvoření jakéhosi komplexního pozměňovacího návrhu k této novele, neboť když pánbůh dá, tak možná budeme řešit za chvíli sociální bydlení a tam také někteří doufají, že se vytvoří komplexní pozměňovací návrh, který by vlastně ten zákon, tu novelu dal do nějakého normálního soudného stavu. Také bych si to přála, nicméně nesdílím.

Já bych se ráda vyjádřila k předloženému návrhu novely zákona o sociálních službách a především upozornila, aspoň v mém prvním výstupu, na nejasnosti a problémové pasáže, které by mohly při jeho schválení poskytovatelům sociálních služeb komplikovat zásadně poskytování sociálních služeb. A nejen jim, ale také obcím, městům a krajům a v neposlední řadě zbytečně a bez logiky věci navýšily výdaje do sociálních služeb.

Je třeba tady říci, že tento materiál, tato novela šla do vlády s rozpory. Ministerstvo financí uplatnilo šest zásadních připomínek. Pouze jedna byla akceptována, dále pak jedna akceptována částečně a čtyři zásadní připomínky akceptovány nebyly. Další nevypořádané připomínky zůstaly s Ministerstvem pro místní rozvoj, s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvem zemědělství, Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem spravedlnosti, s ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, s místopředsedou vlády pro vědu, výzkum a inovace, s Úřadem vlády, hlavním městem Prahou, s kraji Olomouckým, Plzeňským, Středočeským, Ústeckým, Zlínským, Jihočeským a Karlovarským, s veřejnou ochránkyní práv, se Svazem měst a obcí, Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a s Unií zaměstnavatelských svazů. Je pravda, že k této novele má výhrady i Národní rada pro handicapované.

Konkrétně již k těm bodům, které jsem avizovala. K § 35 odst. 1 písm. p), q), r) a s), by bylo nejlépe, kdyby se tato písmena sloučila pod písmeno jedno s názvem "psychosociální podpora", a to z důvodu, že pod psychosociální podporu lze zahrnout nově navrhované základní činnosti, které jsou nadbytečné, a to je psychologická podpora, psychosociální podpora při umírání, pastorační a duchovní péče, pomoc osobám blízkým k vyrovnání se s traumatem spojeným s umíráním a úmrtím blízké osoby. Nově navrhované čtyři základní činnosti obsahem totožné jsou nadbytečné a matoucí. Pouze pro doplnění uvádím, že duchovní a pastorační činnost je činností bezúplatnou. Jakmile bude v základních činnostech v pobytových službách, stane se de facto úplatnou, jelikož je hrazena z příspěvku na péči.

Dále ve stejném § 35 odst. 1 písm. t) - poskytnutí nebo zprostředkování potravinové a materiální pomoci, je nutné tuto činnost vyřadit, protože tato činnost je již v současné době řešena v rámci činnosti jiných subjektů a v jiných systémech pomoci a podpory. Nesouhlasím s rozšířením základních činností poskytování materiální a potravinové pomoci, ani se vznikem nového druhu této sociální služby - materiální a potravinová pomoc. Tyto činnosti jednotlivých subjektů lze podpořit v rámci individuálních dotací, grantových programů krajů či jednotlivých obcí a nikoli plošně doplňovat do činnosti sociálních služeb či přímo z toho důvodu navrhnout nový druh sociální služby. Tato potřebná podpora by měla být ponechána na rozhodnutí jednotlivých krajů na jejich území z toho důvodu, že v současné době každý kraj disponuje tzv. potravinovou bankou, která spolupracuje s komerční sférou a to je přece smyslem potravinové a materiální pomoci, aby se donátor mohl svobodně rozhodnout, kam, komu a kolik z vlastních zdrojů poskytne. Není v tomto ohledu nutné zbytečně zatěžovat státní kasu. Důvodová zpráva neuvádí, proč je nutno tuto činnost, kterou může zajišťovat jakýkoli subjekt, zahrnout pod zákon o sociálních službách. Praxe v terénu je taková, že potravinovou pomoc poskytují subjekty, které nejsou poskytovateli sociálních služeb. Tato praxe je dostačující a v rámci konkurenceschopnosti by to tak mělo zůstat.

V § 44 týkajícím se odlehčovacích služeb zásadně nesouhlasím s navrhovaným doplněním textu "na dobu nejdéle 90 dnů v kalendářním roce". Odlehčovací služba je poskytována občanům dle jejich potřeb a ze strany státu nelze omezovat tyto potřeby jen na 90 dní. Navrhuji toto doplnění vypustit a ponechat v současném znění. Není důvod omezovat potřebu poskytování tohoto druhu sociální služby.

K § 52a - sociální služby poskytované osobám v terminálním stavu a osobám blízkým. Navrhované znění a zdůvodnění celého ustanovení § 52 postrádá logiku. Nerozumím skutečnosti, proč předkladatel uvádí, že je služba poskytována osobám v terminálním stavu. Obdobné služby jsou poskytovány v zařízeních, která zajišťují pobytové služby péče, což jsou domovy pro seniory, pobytové odlehčovací služby a další. I zde jsou osoby v terminálním stavu. Ve vztahu k důvodové zprávě popisující důvod této změny předkladatel uvádí nesrozumitelné a nepřesné zdůvodnění. Současná odlehčovací služba není poskytována pouze osobám v terminálním stavu, ale jedná se o sociální službu, která je svou současnou definicí určena k odlehčení pečujícím osobám. (Námitka ze sálu: Není přítomen žádný člen vlády.) Já počkám...

To se mi "ulevilo". Důvodová zpráva tuto službu popisuje pouze ve vztahu k osobám v terminálním stadiu. Předkladatel uvádí, že proto navrhuje nový druh služby, což ne nepřesné a chaotické. Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo práce a sociálních věcí by spíše mělo řešit úhradu poskytovatelům zdravotních služeb, kteří zajišťují péči osobám v terminálním stavu, a to hlavně péči zdravotnickou, protože řada poskytovatelů sociálních služeb registrovaných jako home care nemůže dosáhnout uzavření smluvního vztahu na úhradu této zdravotní péče od zdravotních pojišťoven, a to i přesto, že prokazatelně poskytují zdravotní péči. Tímto návrhem jsou spíše hledány cesty, jak tuto potřebnou zdravotnickou péči saturovat z jiných zdrojů, tedy státního rozpočtu a následně rozpočtu krajů. Pokud předkladatel Ministerstvo práce a sociálních věcí v § 2 sám vnímá potřebu upřednostňovat zejména terénní a ambulantní formy pomoci, měl by iniciovat i pomoc občanům v jejich přirozeném prostředí, které se týká potřeby zdravotní péče.

V současné době je tato péče ošetřujícím lékařem indikována, ale pro neuzavřený smluvní vztah se zdravotní pojišťovnou není poskytovateli zdravotní služba hrazena. Obdobná situace s nehrazeným potřebným rozsahem indikované zdravotní péče nastává u pobytových zařízení služeb péče, doposud není řešena a je nepřímo dofinancována z příspěvků od zřizovatelů a v mnohých případech z úhrad uživatelů služeb. K § 101 odstavec 3 týkající se financování sociálních služeb bych požadovala vypustit a nahradit tento odstavec jiným textem, neboť konstrukce výpočtu minimální výše alokace finančních prostředků se nemá odvíjet od hodnot za uplynulé tři roky, ale musí odrážet předpokládanou míru inflace na následující rok. Způsob stanovení minimální výše negarantuje jistotu zafinancování všech oprávněných nákladů ani poskytovatelům sociálních služeb, ani zadavatelům, to znamená krajům, a tím zajištění dostupnosti služeb dle schváleného Střednědobého plánu sociálních služeb a sítě služeb. Garantovaná minimální alokace finančních prostředků dle tohoto odstavce je stanovena příliš nízko.

To jsou zatím zásadní nedostatky, které já shledávám v dnes předložené novele zákona o sociálních službách. Vzhledem k tomu, že se budu muset na chvilku vzdálit, si další připomínky nechám na další vystoupení.

Děkuji vám za pozornost.