Koncepce jinými slovy říká: Milí starostové, sežeňte si pět procent bytového fondu pro sociálně slabé, hezky se o ty byty starejte a my na to občas dohlédneme. Je nám jedno, jak to uděláte, ale když to neuděláte, hrozí vám sankce.
Starostové samozřejmě nerozumějí tomu, proč by obce měly plnit úlohu státu. A ptají se: Pokud stát garantuje právo na bydlení, neměl by to být stát, který toto právo zaručí? Pokud stát přehazuje tuto ústavou danou povinnost na obce, jak jim pomůže? Vůbec také není jasné, proč by některé obce měly sociální bytový fond zřizovat. Pokud má mít obec s tisíci obyvateli pět procent z bytového fondu (a to i ze soukromých bytů) vyčleněno pro sociálně slabé, co to znamená? Že má obec o dvou stech bytových jednotkách, jejíž obyvatelé nemají sociální problémy, postavit například deset jednotek navíc a čekat, až obyvatelé konečně problémy mít začnou?
Kdo to obci zaplatí? A může v těch bytech někdo mezitím bydlet, nebo je obec postaví a nechá ladem?
Koncepce navíc podle starostů vůbec není motivační, spíš naopak. Proč materiál už dopředu počítá s nedoplatky na nájemném? A doplatí tyto nedoplatky stát?
Bude je muset obec vymáhat? Na neplatiči, nebo na státu?
Co bude motivovat člověka v bytě poskytnutém ze sociálního fondu obce, aby chodil do práce a platil nájem? Proč má být obec prostředníkem mezi nájemníkem a dodavatelem energií? Znamená to, že za platby za energie opět ručí obec? Proč je tato „koncepce“ pro sociálně potřebné tak demotivační? Proč v ní není například motivace v podobě veřejně prospěšných prací nájemníka pro obec, od níž si pronajímá byt?
V neposlední řadě jde o kompetence a práva obce (koncepce žádné nové nenabízí). Kdo bude vykonávat veškerou sociální agendu, agendu s pronajímáním bytů, vybírání nájemného a podobně? Přidá stát obcím placené úředníky? A nemají obce právo nakládat se svým majetkem tak, jak uznají za vhodné?
Mám pocit, že ministerstvo nemohlo nalézt lepší příležitost, jak si proti sobě zástupce obcí poštvat. Jak mi napsal jeden ze starostů: Zákony, které řeší práva a povinnosti vůči skupině problematických lidí, schvaluje stát, ale povinnosti vůči nim má zajišťovat obec.
Pokud chce stát problémy sociálně potřebných lidí řešit, musí začít od příčin. Musí nabídnout kvalitní vzdělání, pracovní příležitosti, musí zajistit vymahatelnost práva, a to i v případě nezákonných exekucí. Musí lidi, kteří nepracují, motivovat.
Musí (ve spolupráci s obcemi, nikoli pod hrozbou sankcí!) pomoci těm, kteří o pomoc stojí a skutečně ji potřebují. Nikoli těm, kteří jen natahují ruku a budou sociální bytový fond obcí postupně vybydlovat.
Obce na rozdíl od ministerstva potažmo státu své obyvatele znají. Vědí, kdo pomoc potřebuje, kdo si ji zaslouží a kdo jen zneužívá nedostatků v sociálním systému a není schopen soužití s ostatními. Obce lidem v nouzi dokážou bezprostředně pomoci, stát kvůli své byrokracii nikoli.
Začít se mělo z opačného konce: Vážení starostové, my jsme z ministerstva, nemohli byste nám poradit, jak řešíte sociální problematiku u vás ve městě?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
