Podle právě předložené novely musí zaměstnavatelé “zabránit izolaci” a znevýhodnění zaměstnance, který by snad chtěl pracovat z pohodlí domova.

Jak takové odizolování bude vypadat povzbuzuje k práci fantazii. Bude zaměstnavatel povinně pořádat jednou týdně společný oběd? Večeři? Co když se i pak bude cítit zaměstnanec izolovaný? Povinná návštěva akvaparku? Výlety na hory? Pocit izolace je tak subjektivní kritérium, že přece nemůže být předmětem ochrany zaměstnance ze strany státu. Závidím zaměstnancům MPSV, kteří návrh připravili, protože evidentně o práci přemýšlí jako o formě životní zábavy, která by měla být zejména bez stresu a bez izolace.

Domnívám se, že lidé pracující z domova zaměnili izolaci od kolegů za izolaci od společnosti. Práce z domova jim svojí flexibilitou umožňuje kvalitnější kontakt s okolním světem. Navíc je celá paleta povolání u kterých naopak zaměstnavatel není schopen zajistit zaměstnanci potřebný klid například v podobě samostatné kanceláře. Nevidím jediný důvod, proč by měl stát poskytovat ochranu, o kterou nikdo nestojí.